Thorsten Quaeschning (Tangerine Dream): Máme plány pro nejrůznější myslitelné situace

„Já jsem coby klavírista a klávesista znal Tangerine Dream už dávno,“ říká Thorsten Quaeschning, služebně nejstarší člen a hudební supervizor legend elektronické hudby, německých Tangerine Dream, které 23. října v Roxy čeká pražská koncertní premiéra. „Jako čtenář všech možných časopisů o klávesách a syntetizérech jsem si opravdu užíval rozhovory s Edgarem, jeho promyšlené názory a nabroušený jazyk.“

Zmíněným Edgarem není nikdo jiný než Edgar Froese, muž, který značku Tangerine Dream v roce 1967 uvedl v chod a kormidloval až do své předčasné smrti v lednu 2015. Zůstalo po něm dílo zvící stovek alb, desítek filmových soundtracků a pověst průkopníka využívání elektroniky a syntetizérů v populární, experimentálním směrem se pouštějící hudby. Chronologicky vzato, hlásí se k odkazu Tangerine Dream milovníci psychedelického i progresivního (ne)rocku, ambientních a newageových snění, berlínské elektronické školy i devadesátkové taneční elektroniky. A Thorsten Quaeschning se v roce 2015 ocitl v pozici vedoucího skupiny, kterou nezakládal; vznikla deset let před jeho narozením a nezůstal v ní žádný z původních členů.

pozvánka na koncert zde

V takové situaci je velice snadné šlápnout vedle a uvíznout v močálu rozhodnutí, která fanouškovská obec nebude považovat za šťastná zkrátka proto, že nejsou vyztužena autoritou otce-zakladatele. Sám Edgar Froese, vedle vizionářského tvůrce i zdatný obchodník, ale s možností předat podnik mladší generaci počítal. Nedosti na tom, dodává Quaeschning, i někdejší člen „klasické“ sedmdesátkové sestavy skupiny, Peter Baumann, se nechal slyšet, že myšlenka Tangerine Dream je silnější než jednotlivci a může přetrvat staletí.

Není tedy vyloučeno, že štafetu převezme i další generace a prý je to hezký představa, odpovídá mi kapelník na mírně provokativní otázku a líčí svůj příběh: „Edgar mě v roce 2011 jmenoval hudebním vedoucím kapely, předtím jsem coby člen Tangerine Dream hrál a skládal už od roku 2005. Celé to ale začalo v roce 2003, kdy hledal klávesistu a producenta. Po dvou letech studiové práce mi nabídl členství ve skupině.“

Za dědice trůnu byl ale nějaký čas logicky považován Edgarův syn Jerome. Od roku 1990 byl členem skupiny, již od roku 1972 coby hezký chlapeček tu a tam ozdobil obal některé z jejích desek, z Tangerine Dream ale v roce 2005 odešel a v době smrti svého otce již dávno pracoval na vlastních projektech, mimo jiné v duu Loom s Johannesem Schmöllingem, dalším bývalým členem Edgarovy sestavy. Názor, že bez táty to už nebudou Tangerine Dream, si ale neodpustil vyjádřit.

„Ještě jeden bývalý člen nás kontaktoval,“ dodává Quaeschning poněkud záhadně, „ale nakonec se naše rozhodnutí komponovat pouze v okruhu členů skupiny a přímých spolupracovníků, kterým se stoprocentně řídíme, nesladilo s jeho stylem práce.“

Těžko říci, kdo oním navrátilcem měl být, „přímou spolupracovnicí“ může být třeba manažerka skupiny, Froeseho vdova Bianca. Jisté je, že v současné tříčlenné sestavě, v níž Quaeschninga (elektronika, bicí, zpěv, kytara) doplňuje klávesista Ulrich Schnauss a zdaleka nejen houslistka Hoshiko Yamane, není nikdo, kdo by byl členem Tangerine Dream před rokem 2000. Znamená to, že skupinu poprvé tvoří hudebníci, kteří samozřejmě umělecky vyrůstali v digitálním světě a zvukové průkopnictví Tangerine Dream šedesátých, sedmdesátých let a osmdesátých let, kdy skupina často přímo asistovala při vývoji instrumentů, sloužila jako „pokusná laboratoř“ výrobců nebo přicházela s vlastními DIY řešeními, není integrální součástí jejich práce.

Celý rozhovor si přečtete v magazínu Full Moon #102.