To jediné na čem záleží, je… láska? Takhle nějak by se mělo odpovídat? Nebo zdraví, když už žijeme v postpandemické době?
To jediné na čem záleží, je… láska? Takhle nějak by se mělo odpovídat? Nebo zdraví, když už žijeme v postpandemické době? Člověk by prostě měl mít nějaký smysl života.
Dylan ho nemá. Dylan je klasický vysokoškolák, který bydlí ve společném bytě s kamarádem. Dylan je zamilovaný do své nejlepší kamarádky Kiry, s tou ale chodí jeho nejlepší kamarád. Oběma je jim ho líto a Dylan to ví. Slyší je z vedlejšího pokoje, když o tom mluví… mezi jinými polohami, které slyší. Dylan trpí depresemi. Dylan skočí ze střechy. Ale nezemře.
Braková zápletka o patetické trosce se díky hvězdné tvůrčí dvojici - scenárista Ed Brubaker a výtvarník Sean Phillips (Scene of Crime, Sleeper, Criminal, Fatale, Fade Out) - převrací v pokřivený příběh samozvaného ochránce zákona. Svazek Zabij, nebo budeš zabit je prodchnutý hutnou atmosférou podobnou filmovým klasikám jako Přání smrti nebo Mechanik. Má v sobě ale notnou dávku sebereflexe a často velmi bizarního humoru.
Chuť do života, kterou Dylan po svém pádu ze střechy pocítí, je opojná, jenže se mu začne zjevovat rohatý démon, který ho přinutí uzavřít dohodu. Nechá ho žít, aby pro něj mohl zabíjet. Zlé lidi, pouze zlé lidi, a pokud nebude spolupracovat, nechá zemřít jeho. V ukrutných bolestech. Brubaker s Phillipsem dokázali vytáhnout na světlo temnou stránku lidství, která se objevuje ve chvíli, kdy najdeme škrábanec na svém novém autě nebo vejdeme do výtahu, ve kterém se předtím vymočil opilec. Temnou stránku, která chce trestat člověka za vlastní nepohodlí. Za něco, co nám ničí život. Zabij, nebo budeš zabit ukazuje na rozdíly, pro které jsou někteří lidé ochotni ukončovat životy odlišující se od normy. Tentokrát ne od normy všeobecně přijaté, ale inspirované zvráceným hodnotovým systémem.
Narativní skoky, způsobené především tím, jestli hlavní hrdina bere nebo nebere své léky, ukazují též boj mezi pohodlnou ignorací problémů a touze něco s nimi udělat. Konec rozkročený mezi optimistickým a realistickým vyzněním ukazuje dvojakost pohledu na svět: katastrofický scénář pro jednoho může být start něčeho pěkného pro druhého. Ukáže čas.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?