Víte, co je CTM? Já si původně myslel, že Centrální mozek lidstva, ale Jarda Petřík z Radia Wave řikal, že vůbec.
Jak předesíláme v oddílu Akce, od 28. ledna do 3. února se v berlínském Berghainu uskuteční CTM Festival. A proč to předesíláme? Protože jsme in? Nene, protože víme, že tam jede třeba Jarda Petřík a že tam bude hromada zajímavých kapel. Solitérů. Umělců. Ne, takový prostor, ani takový lajnap u nás nenajdete. Haloo, Jardó?
Co to je CTM? Není to chyba v grafu a nemá to být Centrální mozek lidstva? The Golden Age?
O centrálním mozku lidstva (alespoň tom berlínském klubovém) později, ale chyba v grafu se rozhodně nestala. CTM je zkratkou pro Club TransMediale. Aneb hudební festival, který byl ve svých začátcích (ty se datují rokem 1999) pouze malou doprovodnou částí mateřského festivalu TransMediale věnovanému multimediálnímu umění (úplně přesně se jedná o festival pro umění a digitální kulturu), ale v průběhu let se jeho program stále rozrůstal a osamostatňoval až do současné podoby, kdy je CTM je víceméně nezávislou akcí spojenou s TransMediale především stejnou dobou konání. The Golden Age je pak podtitulem, který se každý rok mění v souvislosti se zastřešujícím tématem celého festivalu, podobně jako tomu je třeba u polského Unsoundu. Letos organizátoři vybrali název Zlatá éra. Proč právě tenhle, už se dozvíte na stránkách CTM.
Protože vím, jaké pořady děláš na Radiu Wave, je mi jasné, že tvoje jména asi budou Simian Mobile Disco (viděl jsi je už naživo?), Matmos nebo Andy Stott – ale stejně se mi zdá, že je to tak trochu „bubáckej“ festival, ne?
Simian Mobile Disco nejsou úplně trefa do černého. Na můj vkus produkuje tohle britské duo taneční elektroniku až příliš nasáklou, ano, diskem. Nicméně naživo jsem je ještě neviděl, takže když se nebudou krýt s něčím mým uším bližšímu, zkontrolovat je určitě půjdu. Úvodní koncert celého CTM, kde představí svou novou, v únoru vycházející desku The Marriage of True Minds zmínění Matmos, je už bohužel vyprodaný. Andy Stott je samozřejmě jasná volba, nicméně na akci Rave Undead II tu páteční noc v Berghainu zahraje ještě Shed, Samuel Kerridge nebo Powell, a to budou teprve pořádný bubáci! Ale jinak bych to neviděl úplně černě. Třeba DJ Sprinkles hraje prosvětlený deep house par excellence, Kuedo zase hýří všemi syntezátorovými barvami a Mark Fell taky není žádný pan temnota. Ovšem je pravdou, že zrovna sluníčková akce CTMko rozhodně není.
V Berghainu nebudeš poprvé – co je to za prostor? A co ty další?
Berghain je takový Centrální mozek Berlína, alespoň pro clubbery určitě. Troufnu si tvrdit, že dost možná nejlepší klub, ve kterém jsem kdy byl. Bývalá elektrárenská budova na rozhraní čtvrtí KreuzBERG a FriedrichsHAIN. Víkendové parties začínají minutu před sobotní půlnocí a pokračují nepřetržitě až do nedělního večera. Odcházíte domů v jedenáct dopoledne a proti vám přicházejí čerství clubbeři. Chcete dovnitř? Ochranka rozhodne, jestli jste dost dobří pro Berghain. Zakoupený lístek nebo nedejbože akreditace nehraje žádnou roli. Foťáky nechte venku (schválně si na internetu zkuste najít fotografie z klubu, moc jich nebude...). Připravte se na to, že nepotkáte jediné zrcadlo. Světla budou pořád tlumená. Darkroomy připravené, kdybyste čistě náhodou neovládli svůj chtíč. Kluci s klukama, holky s holkama. Industriální prostor, ve kterém se cítíte paradoxně až podezřele pohodlně. (Možná to bude tím, co se tam prý děje za zavřenými dveřmi přes den, když zrovna neprobíhá žádná hudební akce. Viděli jste Kubrickův poslední film Eyes Wide Shut...?). A pak samozřejmě program samotný. Berghain je Mecca techna a současné klubové elektroniky. Už teď, v devátém roce existence, legendární klubový prostor. Must seen, nenaděláte nic. A ty další? HAU neboli Hebbel am Uffer je komplex s koncertními a divadelními sály, Kunstraum Kreuzberg/Bethanien je budova z poloviny 19. století určená především pro exhibice a workshopy, podobně jako naopak nová a moderní Haus der Kulturen der Welt, která hostí mateřský TransMediale Festival. No a Stattbad je víceméně klasický klub.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?