Tři hodiny v Taylorlandu (The Eras Tour)

Když letos na jaře americká zpěvačka Taylor Swift vyjela na turné, rychle se z toho stal pořádně megalomanský projekt. V prvé řadě kvůli své obsáhlosti. Tříhodinové sety měly zahrnout celou zpěvaččinu desetialbovou diskografii a všechny její polohy, od naivního country z debutu přes krystalický pop 1989 a potemnělý folk Folklore po poslední desku Midnights. A kromě toho díky obrovskému zájmu fanoušků už ve své americké části trhalo rekordy v návštěvnosti i výdělečnosti a zase na chvíli rozvířilo debatu o poplatcích portálů prodávajících vstupenky.

Swift příští rok s Eras Tour pokračuje i do stejně beznadějně vyprodané Evropy, ale pro ty, kterým se ani po hodinách čekání ve frontě na Ticketmasteru nepodařilo koupit lístky, nebo za ně nechtěli utratit desetitisíce, už teď zpěvačka koncert pouští do světa alespoň ve filmové verzi. A je to alternativa více než důstojná. I tady zazní průřez sedmnáctiletou kariérou Swift, fanoušci seženou merch, chodí v tematických outfitech inspirovaných jednotlivými deskami/érami a nosí náramky přátelství, které se vyměňují na skutečných koncertech. Taky divoce zpívají a tančí, čímž na TikToku pohoršují konzervativnější návštěvníky kin. Atmosféra totiž dokáže strhnout i z plátna.

Film režírovaný Samem Wrenchem je poskládaný ze záběrů z šesti srpnových vystoupení v Los Angeles a pyšní se úctyhodnou stopáží 165 minut. I tak je kratší než původní koncerty, protože několik skladeb z originálního setlistu, včetně singlů Wildest Dreams nebo Cardigan, se do filmové verze nedostalo. Nedojde ani na žádného z hostů, jako byli HAIM, Aaron Dessner nebo Phoebe Bridgers, kteří se v průběhu turné po boku zpěvačky objevili. Zato Swift opouští plátno v podstatě jen tehdy, když se převléká do outfitu příslušícího další desce. Žádné historky ze zákulisí ani rozhovory, jenom absolutní koncentrát diskografie.

Na rozdíl od klasicky zpřeházených setlistů Swift pro větší efekt postupuje po blocích skladeb z jednotlivých alb. Ne ale chronologicky, jak by se dalo očekávat, koncert otevírá éra sedmého alba Lover z roku 2019. Naštěstí, protože Swift dobře ví, jak rozehřát publikum a že její síla leží spíš u pozdějších popových hitů jako Blank Space nebo Cruel Summer než u sladkého country ze začátku kariéry. První a třetí album tak zastupuje vždy jen jedna píseň, vmáčknutá mezi delší bloky těch populárnějších.

Rychle se taky ukazuje, že kromě hudby se Eras Tour opírá o propracovanou scénografii, na pódiu je postavená několikaúrovňová kancelář, u alba Folklore je ústředním motivem srub, později se objevují magické stromy nebo podium „praská“ pod kroky tanečníků. Jen je škoda, že kvůli častým prostřihům tahle úctyhodná choreografie ve filmu moc nevynikne.

V jádru jsou ale ty největší hity jako You Belong With Me (Fearless), Style (1989) nebo We Are Never Ever Getting Back Together (Red), dojde i na desetiminutovou verzi skladby All Too Well (Red), zvolní se jen u cottagecoreových karanténních alb Folklore a Evermore, kdy flitry ustoupí tajemné atmosféře. Kromě toho za vyzdvihnutí určitě stojí éra Reputation, kdy jinak spíš slabší album naživo díky razantní energii a výrazným beatům překvapivě vynikne tam, kde mu ve studiu moc nevychází snaha být „badass“.

Vrchol celého filmu přijde s osmým, v rámci diskografie pátým albem 1989 a hlavně s občas trochu vysmívanou písní Shake It Off. Je to totiž první ze dvou momentů, u kterých panuje tichý konsenzus, že u něj nevadí tancovat ve stoje, a kino se tak při něm maximálně přiblíží losangeleskému stadionu. Jenomže zbývají ještě dvě éry a celé vystoupení uzavře až loňská deska Midnights, která s osmi skladbami (ze svých celkových třinácti) dostává i největší prostor.

Právě tady najednou jako by koncert ztratil tempo a místo gradace k velkolepému finále se set zbytečně rozmělní méně známými, a hlavně méně chytlavými skladbami. Pak najednou Swift zmíní, že je koncert vlastně skoro u konce, a ani finální píseň Karma nezabrání tomu, že do té doby našlapané a sevřené vystoupení najednou končí tak nějak do ztracena.