Buď promotérkou I: Ty asi nehraješ golf, že?

„Ty, teta, máme menší problém... Dale potřebuje na zpáteční let do Ameriky Xanax, ale všechno nám sebrali na chorvatských hranicích. Myslíš, že bys ho mohla někde sehnat?“

Byly asi čtyři ráno, den pražského koncertu The Melvins. Po všech čertech jsme pro ně sháněli cartridge do tiskárny, které se v Evropě, jak se ukázalo, vůbec neprodávají, očekávalo se velké časové manko kvůli zadržení v Chorvatsku, blbá nálada z nedostatku drog a fiasko s tranzitem z Krče do Lucerny, jelikož jsme neměli ve Štěpánské ulici zařízený zábor na autobus s přívěsem. No co, prostě k tý trávě ráno seženu ještě nějaký prášky.

Drogy jsou základ, takže jakmile se zjistilo, že kamarád kamaráda kamaráda stále provozuje lékárnu, byla polovina všech případných problémů jestli ne úplně zažehnána, minimálně utlumena 1 mg účinné látky alprazolamu. Časový skluz se ukázal rychlejší, i tak ale se zábavnou zvukovkou a večeří naplánovanou až po koncertě, což mohla být i výhoda, protože jak se píše na jiném místě tohoto časopisu, hladový vlk nejlíp... trhá. Dvě bicí soupravy na jinak téměř prázdném podiu vypadaly zlověstně.

V zákulisí jsem si všimla podivné „středověké“ vestičky velikosti asi 34, než mi došlo, že Melvins jsou možná jediná tzv. normální kapela, která vystupuje v kostýmech. Dlouhé neforemné černé „šaty“ s vysokým límcem a motivem jakýchsi barevných poníků kytaristy a zpěváka King Buzza jsou bezmála legendární, Jared obvykle obléká třpytivé flitry a oba bubeníci nosí šortky a podivné košile. Ta, kterou bych nepřetáhla ani přes hlavu, patřila Coadymu. „Nice suit,“ neodpustila jsem si na jeho adresu. Hrdě se usmál a hlasitě, zřetelně poděkoval jako ve školce. Jiná zajímavá věc, které jsem si u zvukovky všimla, byla skutečnost, že Jaredovy rozpuštěné kudrnaté vlasy jsou MNOHEM OBJEMNĚJŠÍ než Buzzovy. Fakt. Frontmanův šedivý krepatý trademark má konkurenci, a to na vlastním podiu. Snad proto Jared nosí způsobný culík a se svojí blyštivou róbou ladící čelenku.

Poznámka promotéra pod čarou. Jsem velký fanoušek Jareda a Coadyho alias Big Business (dnes regulérní polovina sestavy Melvins), a když přišla nabídka „udělat koncert Melvins v Praze“, brala jsem jejich samostatné vystoupení před „hlavním pásmem“ večera zcela samozřejmě. Tak tomu dosud bylo na každém turné, navíc lokální předkapela dostala veto hned. A bylo příliš pozdě, když jsem se dozvěděla, že „Big Business vystoupí pouze jako členové Melvins“. Co teď? Mám donutit Jareda, aby mi v zákulisí aspoň akusticky zabrnkal Grounds for Divorce? No nic. Udělali jsme alespoň ten koncert Melvins.

I po požití stovek piv zn. plzeň („It’s the best thing ever. No, really. The best.“) měl Dave obavu, že počet sekuriťáků v klubu nebude stačit, takže jsem postávala zkraje podia a pohledem najatého zabijáka sledovala, jestli neodstřelit nějakého divokého fanouška. Pokud jste byli v první nebo druhé řadě, vím o vašich obličejích a gestech všechno. Stagedivoval naštěstí jenom Viktor ze Zkoušky sirén, takže k tomu, abych si narychlo oholila hlavu a vydala se do kotle pacifikovat dav, nedošlo naštěstí ani jednou. Každopádně to byl netradiční úhel; jen pár drinků chybělo, abych si na air guitar zahrála něco od Slayer a cejtila se slavná.

Setlist, pokud pominu, že v něm nebylo nic od Big Business, byl šílenej. Zhruba půlka skladeb byla z posledních tří desek, natočených s Jaredem a Coadym, ale zbytek byla nefalšovaná stará škola bahna. Stoner Witch (závěrečná Shevil, At the Stake, Queen), Houdini, Bullhead, po jedné z alb Bootlicker a (Up the Dumper) a „The Bit of Stag“. Nepoznala jsem z toho skoro nic. A představovala jsem si, jak by asi zněly Just as the Day Was Dawning, Another Fourth of July... Ruined a Start Your Digging. Zněly by skvěle, zvuk v Lucerně byl parádní.

„Asi zapomněli na moje jídlo,“ povídá Buzz po koncertě a vypadá naštvaně. Dává si salát a odvolává se na objednávku, kde původně byly ještě tři další. Omluvila jsem se a šla pro zbytek; v kuchyni řekli, že si mysleli, že je to omyl. Pokrčila jsem rameny, chvíli počkala, až nakrájí zeleninu, a Buzz mi pak třikrát poděkoval – asi za každý nový salát zvlášť. Jediný konflikt za celý večer a hned to musí být salát! Ale situaci jsme zvládli.

„Jakpakto? To jako že zaplatíte honorář nám a pak zaplatíte, za nás, ještě agentuře? A ona nám ty prachy pošle? Fucking bullshit!“ Bubeník Dale Crover si párkrát potáhnul z brka a nevěřícně kroutí hlavou nad OSA. „Já jsem nikdy nic nedostal,“ dodává, ale už jen mává rukou a bere do ruky Full Moon, který maloval Jaromír 99. „Buzzi! Hele, to seš ty! Uachacha!“ otvírá na první straně plakát koncertu Melvins.

Před jejich odjezdem jsem si ještě na chvíli vzala bokem Coadyho a vyptávala se na novou desku a turné BigBiz. Vypadlo z něj, že do Evropy sami (tj. bez Melvins) nejezdí, jelikož nemají booking agenta, načež Buzz zahlásil, že turné jim může zabookovat Robby, booking agent Melvins, a Jared z gauče zavolal, ať jim dám svoji business card. „Big Business card,“ řehtal se na celé kolo. Nakonec mi Coady, na stránku černobílého Full Moonu s obrázkem Big Business od Jaromíra 99, napsal Robbyho e-mailovou adresu a na zpečetění vítezství i svou. „Guys, you should play the most legendary 007.“ – „We should indeed.“

Jasně, sliby, kecy, blabla, vždyť vím. Ale Big Business na Sedmičce? Nejlepší koncert mýho života. Nekažte mi to. Za zeptání nic nedám, ne?

„Děkujem za koncert, teta. Mělas vidět, jak byli nadšení, že spíme u golfovýho hřiště. Buzz je vášnivej golfista, ráno v pět vstane a v sedm už je na greenu, denně!“