Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří.
Proces se sériovým vrahem Tedem Bundym se stal v sedmdesátých letech prvním živě přenášeným soudním přelíčením americké historie. Mladý, charismatický student práva si příjemným vystupováním získaval sympatie diváků, přesto byl nakonec za třicet prokázaných vražd odsouzen k smrti. Režisér Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří. V něm sleduje Bundyho osud netradičně z perspektivy jeho snoubenky Liz.
Zajímavý úhel pohledu zůstává jenom marketingovým lákadlem. Snímek popisuje vztah Teda a Liz od počáteční zamilovanosti až po závěrečné setkání před Bundyho popravou, dělá to ale povrchně a sterilně. Retrospektivně vystavěný scénář rychle sklouzává ke klišé a drží se až do konce. Chytlavá sedmdesátková hudba jako by zdůrazňovala, že vášeň může oslepit každého: Liz je silná matka, která se prostě zamilovala do špatného muže, tím jakékoliv další vysvětlení končí, i sled jejích emočních posunů je předvídatelný. Psychologickou zápletku doplňují kriminálnější pasáže, Bundy se dostává do vězení a film vrcholí soudním procesem. Části mapující Bundyho dopadení brzdí vypravěčská nepřehlednost, děj postrádá napětí.
Bundyho ztvárnil Zac Efron, o jehož výkonu lze ve světle dobových záběrů doprovázejících závěrečné titulky pochybovat. Opravdový Bundy sice mluví rozumně a učesaně, ale je na něm něco znepokojivě divného. Efronova postava svéráz nemá, působí jako průměrný americký frajírek, který je trochu namyšlený, ale jinak obyčejný. Z hvězdného obsazení, které tvoří i Lily Collins, Jim Parsons (Teorie velkého třesku) nebo Haley Joel Osment (Šestý smysl), vyčnívá jen John Malkovich. Ostatní postavy jsou unylé a bez charakteru, jako by byly jen kulisou pro hlavní dvojici.
Zlo s lidskou tváří charakterizuje neoriginalita, film láme psychologii postav do předem daných formiček a zajímavé téma je ubito rigidními scenáristickými schématy. Snímek demonstruje, jak špatně se dá podat zajímavý příběh, z něhož ve finále zůstane pouze další pohádka pro dospělé...
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?