Vstupní prohlídka: David Keenan

David Keenan je irský písničkář nejklasičtějšího střihu. Jako své inspirace uvádí The Beatles, Leonarda Cohena nebo Boba Dylana. Málokdy ho uvidíte jinak než v dobře padnoucím saku a elegantní vestičce. Do party ostrovních srdcerváčů se španělkou se dostal úplně hladce, ódy na něj ještě před vydáním debutu pěli Passenger i Glen Hansard, Hozier si ho vzal jako předskokana na evropské turné. Právě s ním se v srpnu představil pražskému publiku před vyprodaným Forem Karlín. A v listopadu se do Prahy vrací, tentokrát sám za sebe a se svou očekávanou debutovou desku A Beginner's Guide to Bravery.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Jako lidská bytost jsem dílem všeho, co jsem viděl a vstřebal v průběhu procesu, kterému říkáme život. Nevzpomínám si na moment, ve kterém bych se rozhodl dělat hudbu, kterou dělám. Zvuk se vyvíjí v čase jako mé nálady a druhy emocí nebo krajiny, které se snažím ve své hudbě a textech zachytit. Na desce Beginner's Guide to Bravery jsem chtěl zmapovat svůj vlastní vývoj v průběhu čtyř zásadních let. Některé myšlenky prostě nejlíp vystihovalo to, když jsem byl sám se svou elektrickou kytarou, jinde jsem se potřeboval schovat za nějakou smyšlenou postavu a přibral jsem si k tomu rovnou celou kapelu. Hráli jsme pak společně dva roky. Pak najednou přišel pocit, že je čas nahrát desku, zachytit ten narativ a energii, co jsme v té době měli. Zvládli jsme to za týden, muselo to být syrové, realistické, pudové a vystihovat podstatu mých životních zážitků.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Cestováním. Mám ohromnou radost, když můžu vlézt do jezera nebo oceánu, je to strava pro duši i tělo. Taky pořád píšu, je to každodenní úleva od myšlenek, co mi pořád poletují hlavou. Rád trávím čas se svými blízkými, to mě naplňuje. Zároveň je pro mě důležité se udržovat v kondici každodenním hraním a psaním. Jestli vás zajímá, zda mám rád větrné procházky na pláži a večeře při svíčkách, tak jo!

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

Jsou to naprosto odlišné zážitky, s kapelou i bez se ale cítím, že říkám něco pravdivého o světě a nejsem izolovaný. Pokud chci velký zvuk, kapela mi ho poskytne. Zároveň to s sebou nese přátelské chvíle společného smíchu a blízkosti obecně. Jsme jako jeden kmen a všichni bojujeme za stejnou věc. Zároveň je to v něčem omezující. Když jsem sám s kytarou a svými slovy, mohu se vydat směrem, kterým to s kapelou nejde. Oba dva způsoby mám nesmírně rád, stejně jako nahrávání, písnička si prostě sama řekne, jestli potřebuje jedno, nebo více vesel.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Často mě rozhodí něco při koncertě, třeba když mi spadne nějaké náčiní na zem nebo když se v publiku objeví někdo, kdo chce hrozně něco říct, aby to dav slyšel. Ale to se nestává často a musím uznat, že občas jsou to fakt perly. Takových situací se dá ale využít, v nejlepším se všichni společně zasmějí.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Voda, zázvor, med. Zeleninová šťáva a čaj. Taky káva!

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Tak nějaké peníze za vybavení se v mém rozpočtu objevují pořád, mám rád i bazarové poklady. Utrácím i za knihy, ty se zažloutlými stránkami jsou mí největší parťáci. A vinyly! Bůh žehnej darům, co za sebou nechali hudební velikáni.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Subjektivní peklo a nebe, spolupráce mezi chaosem a klidem, polární záře rozděleného a spojeného.