Vstupní prohlídka: Klucí od Dolního nádraží

Na konci září vydali debutové eponymní EP, následně ho pokřtili v Kabinetu Múz, další koncerty chystají. Kdo? Klucí Od Dolního Nádraží, tedy Jakub Mičulka a Miloš Bogdan, kteří šibují pražci mezi alternativním rockem a posthardcorem jen ve dvou, ale nevypadá, že by s tím měli problém. Brněnská scéna, víme? A protože i tam souvisí všechno se vším, Miloš hraje v Ette Enaka a Jakub má za sebou EP s někdejšími Cheva. Teď už hledí dál…

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Jakub: Mladická nasranost a fascinace zahraničníma kapelama, co se s tím nemažou, umí pořádně proliskat lidi a zároveň tvoří propracovaný songy, u nichž můžu slintat nad komplikovanými riffy a rytmy, viz třeba Dillinger Escape Plan nebo Every Time I Die.

Miloš: Vždycky mě bavily rychlý kytarovky. Obzvlášť pak takový, kde jsou pořádně zasekaný a netradiční rytmy a složitá až chaotická struktura. Prostě skladby, který když si poslechneš, tak si říkáš: „Co se právě stalo?” Je to určitá výzva jak pro posluchače, tak pro hudebníky. A když pak zjistíš, že to vlastně celý funguje jako nějaký příběh, tak je to úžasný. Zároveň mě taky dost baví jednoduchý songy s výraznejma a zajímavejma melodiema.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Jakub: Jsem trochu geek a živím se jako herní vývojář na volné noze. Když zrovna nekódím a neřeším kapelu, sjíždím různý záhady a tzv. konspirační teorie. Poslední dobou jsem se dost sekl na pyramidách a starobylých stavbách obecně. Je jasný, že historie lidstva se bude přepisovat a my možná budem mít to štěstí, že se toho ještě dožijem.

Miloš: Pracuju jako strojní inženýr a zabývám se pevnostníma výpočtama a simulacema. Hraju ještě ve dvou kapelách, v Ette Enaka na basu a pak mám ještě jeden takovej zatím neaktivní projekt. Jinak rád zajdu do divadla nebo na film a taky mám rád lození po horách s nějakým tím spaním pod širákem. Taky se občas rád ožeru.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Jakub: Ať už člověk hraje sám anebo s kapelou a myslí to vážně, vyžaduje to obrovskou časovou (a vlastně i finanční) investici. Stovky hodin práce, než vůbec poprvý vylezeš ze zkušebny, a pak další tisíce hodin snahy udržet to v chodu, času strávenýho na cestách a celkově věcí okolo. Ale nestěžuju si. Někdo čumí na seriály, my děláme tohle.

Miloš: Koncert, na kterej nikdo nedojde. Obzvlášť, když tam jedeš půl dne.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Jakub: Jako při hraní? Když to Miloš sere anebo se sere technika. Při jiných činnostech je těžké rozhodit moji pozornost. Já mám většinou v uších nějaký techno a jsem úúúplně v pohodě.

Miloš: Když mám nějakej problém, kterej neumím vyřešit. Musím na něj pak pořád myslet a nezbývá mi pak mozková kapacita na soustředění. Jo a taky když to Kuba posere nebo je hroznej zvuk.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Jakub: Součástí každé backstage by rozhodně měly být klobásy, prdelačka a jitrnicový prejt, prostě zabijačkový hody. A na pití voda z pyramidy. A kdybych měl odpovědět vážně, tak to moc neřeším a spokojím se s tím, co nám dají a že je to vege. Nejsme žádný hvězdy, abychom si poroučeli kaviár a šampáňo.

Miloš: Je jedno jaký, ale nějaký by tam asi mělo být. Asi by to ale nemělo být nic těžko stravitelnýho.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Jakub: Chodím dost na koncerty, a když je kapela fajn a mají hezký merch, tak si občas i něco koupím.

Miloš: Spouuusta času a peněz jde do hudby. Skládání hudby zabere asi nejvíc času. To jak tu hudbu zase dostat na nějaký médium, zase zabere nejvíc peněz. Jinak nástroje a jejich údržba, to je taky drahá záležitost.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Jakub: Call the fireman, world is on fire, we need more people with desire to save it from the end. Passion is not the sin. Swim against the flow of the river, teach your children how to be good, don´t be fooled man and search for better ways. (To je z našeho songu Hollywood Hills.)

Miloš: Je tu příliš mnoho lidí a čím dál tím složitější systém, kvůli kterýmu se vytváří čím dál tím míň skutečných hodnot. Vyrábí se věci, který nejsou potřeba, jen kvůli nějakýmu pseudozisku, a přitom skutečný problémy a důležitý věci jsou utlačovány do pozadí. Je to obří nafukující se konzum těsně před propastí.