Vstupní prohlídka: Kurisutaru

Pozoruhodné mladé jméno na tuzemské alternativní scéně? Zcela jistě Kurisutaru, pražský vyznavač elektroniky na různé způsoby, který se prezentuje různě křiveným synthpopem. Jeho produkce je plná zmítajících se zvukových eskapád a vokálních natahovaček, jako tripem divně protažená novovlnná huba v servisu Aphexe Twina. Během posledního roku vydal tři EP a přitvrzuje. Ve výrazu, v koncertech, v hostovačkách. Čekáme jen velké věci.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Diskotéka, Moroder a mocnej soundtrack Stranger Things.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Točenim pívka a usmívánim se na lidi, aby pak tvrdili, že jsme nepracovitá chráněná dílna.

Co je nejhoršího na hraní bez kapely?

Já si vytvořil svoje další já, abych z toho nebyl smutnej, ale na pódiu musim být fakt sám, taky pak neni na koho si stěžovat.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Holky a lidi, co netančej.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Matéčko a flanděra nějakýho pořádnýho vizoura (jak říká Franta Převorovskejch).

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Synťáky, synťáky, synťáky a občas drum machiny... Mikrofony doporučuju najít na půdě, za ty nemá smysl utrácet, když máte skvělýho producenta, jako je Pája z VYA.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Nekontrolovatelná party. Póza. Dá se to ale udělat i docela hezký.