Vstupní prohlídka: Ondřej Zámečník Quintet

Ondřej Zámečník – šéf. Quintet – pět hráčů, autorská hudba, jazz. Sestava – ta se mění tak rychle, že mnohdy ani jejich facebookový profil nestihne zaznamenat aktuální sestavu pětice. Vedle principála, skladatele a akordeonisty tvoří současný Ondřej Zámečník Quintet ještě Vít Beneš (kytara), Adam Sikora (bicí), Marek Kotača (alt saxofon) a Vlado Micenko (kontrabas). Kapela se poprvé veřejně představila před dvěma lety, od té doby vystoupila na několika koncertech u nás i venku. Autorské kompozice jsou energické, nástrojově rozmanité, někdy až naivně melancholické. Moderní pohled na soudobou improvizovanou hudbu bude k mání v půli srpna na festivalu Dobršská brána, balte si švestky.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Vít: Život, který žiju.

Vlado: Zvědavost.

Marek: Čas! Touha objevovat nové zvuky, principy a tak dále.

Adam: Inspiraci jsem nacházel, a nadále nacházím, v různorodých kulturách i uměleckých odvětvích.

Ondřej: Asi v roce 2012 jsem se setkal s akordeonistou z Itálie, který hrál jazz. V té době jsem o jazzu prakticky nic nevěděl, ale když jsem ho slyšel hrát, věděl jsem, že to chci dělat taky.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Vít: Vařením, pěstováním rajčat a světem vůkol.

Vlado: Pedagogickou činností.

Marek: Učím talenty na ZUŠ. Občas si zajezdím plně naloženou dodávkou stavebního materiálu a rozvážím ho na stavby.

Adam: Mám to štěstí, že se živím jen hudbou. Jednak jako interpret, jednak jako učitel.

Ondřej: Od mala mám velkou vášeň pro sport, konkrétně pro fotbal. Kopat do kulatého nesmyslu mě pořád moc baví. Kromě toho se zajímám i o vaření.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Vít: Neustálé změny basistů a saxofonistů, už se bojím, až mě taky vymění.

Vlado: Dlouhé nesmyslné kecy o tom, jak by to mělo znít a jak má kdo hrát.

Marek: Když je v kapele hráč, který do ní nezapadá, rozuměj povahou a charakterem člověka. K mému štěstí myslím, že v žádné z kapel, ve kterých hraji, takový člověk není. Brno je zlatá loď, tam…

Adam: V současné situaci je hraní v kapele opravdovým svátkem a stejně to bude kytarista.

Ondřej: Vždycky mě víc bavilo hrát v kapele, asi kvůli té kolektivní energii, která z toho plyne.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Vít: Kuře na kari v hledišti.

Vlado: Myšlenky.

Marek: Ani nevím. Zkusím zodpovědět otázku příště, budu analyzovat tento stav.

Adam: Dobré jídlo v backstagi.

Ondřej: Obecně asi nesoustředěnost. Přestože se vždycky snažím myslet na konkrétní koncert, skladbu apod., občas v hlavě vyskočí myšlenka, která tam vůbec nepatří. Pak je dobré ji co nejdříve odklonit a vrátit se zpět.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Vít: Kuře na kari, žejo.

Vlado: Víno, voda, domácí pálenka, Pho a banány v hořké čokoládě.

Marek: Žena chystá svačiny… Čistá voda a slivovice.

Adam: Bez takového, které dokáže rozhodit pozornost!

Ondřej: Dřív by to asi byla malá „desítka“, teď mi stačí voda a něco malého na zakousnutí.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Vít: Za malé roztomilé krabičky, co dělají můj zvuk větší a nesnesitelnější, čímž si léčím své pošramocené ego.

Vlado: Peníze: konzerty, struny, knihy. Čas: cvičení na nástroj, deprese vs. naděje a zase konzerty.

Marek: Za plátky na saxofon.

Adam: Obvykle vstupenky na koncerty.

Ondřej: Peníze nejčastěji za pronájem studia, popř. za propagaci s tím spojenou. Čas za všechny složky hudby: poslech, cvičení, nejvíc za kompozici.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Vít: Nemá (ani nemůže) mít chybu, ale mám rád, když se občas zastaví, tak jako teď – dostal jsem nový kšeft a počasí je tak akorát. Brzo se to zase změní, jsem trochu melancholik.

Vlado: Je to zajímavé...

Marek: Život závislý na virtuálním světě – k těmto krokům je bohužel člověk mnohdy donucen. Neuspokojivá politická situace – obsazení lidé v nejvyšších pozicích atd. Nakonec něco veselého, i když to asi nesplňuje zadání. Ještě nám zbyla krásná příroda – je jí ještě pořád víc než té zruinované! Zachovejme ji a předejme dále alespoň ve stejném stavu, jako jsme ji nalezli my!

Adam: Patrilineární. Reparabilní. Divergentní.

Ondřej: Zrychlený svět jsoucí ve virtuálním vesmíru. Náročný. Přesto krásný.