Vstupní prohlídka: Timbertwig

Timbertwig je londýnské trio, které před čtyřmi lety založil Nick Avery (kytara, zpěv) spolu s Michalem Geislerem (basa), později se přidal bubeník John Singh. Avery hrál v minulosti na bicí se slowcorovými Tram nebo s kapelou Broken Dog, má na kontě několik alb, čtyři John Peel Sessions a spolupráci s producenty, jako jsou John Parish (PJ Harvey) nebo Dmitrii Tikovoi (The Horrors, Placebo). Timbertwig mají za sebou jedno EP, ale písniček je více, jinak by taky nemohli koncertovat po Evropě. „Baví nás kombinace kytarové melancholie s vybočováním z komfortní zóny a vrstvení napětí, ať už tichem, hlukem, rychlostí nebo pomalostí,“ říká Michal Geisler před dvěma českými koncerty, u jejich příležitosti jsme si je proklepli důkladněji.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Nick: Hrál jsem v řadě kapel na bicí, ale vždycky jsem měl rád kytarovky. Začal jsem hrát akusticky a bez kapely. Inspirovali mě lidi jako Nick Drake, Neil Young nebo John Martin. Potom jsem dostal chuť na zvukovou pestrost a přesunul jsem se zas k formátu kapely. Ovlivnili mě Swell, Slint, Mazzy Star a mnoho dalších.

Michal: Přirozené tíhnutí k melancholickým a temnějším polohám v hudbě. Potřeba alespoň určité dávky divnosti. Deska Heavy Black Frame od slowcorové kapely Tram, kde hrál Nick na bicí, je jedna z mých hodně oblíbených nahrávek, takže když jsem se s Nickem seznámil, bylo jasné, že nám půjde hledat stylové průsečíky.

John: Můj hudební vkus je dost rozmanitej, teda v rámci mezí, boy bands a country už nedávám. Při rozhodování s kým hrát, je pro mě zásadní, jakej přístup a potenciál má daná kapela ve skládání písní. Taky je důležitý, aby ti sedli lidi, se kterýma hraješ, protože s nima trávíš dost času. V týhle kapele se dá aspoň jeden ze dvou ustát, takže to ujde.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Nick: Čtu, zkouším se udržovat v kondici. Jinak pracuju jako grafickej designér.

Michal: Otcovskou na podlondýnském venkově šmrncnutou s postdoktorandstvím a nedělema v práci s lidma s postižením.

John: Stejně jako Nick pracuju jako grafickej designér. Hraju na bicí v několika projektech, takže se snažím hrát každý den. Na ostatní věci moc času nezbývá.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

Nick: Nejhorší na kapelách je domlouvání zkoušek. Bez kapely bych trpěl nedostatkem seberealizace.

Michal: Kapelní admin, to jediný je nic moc. Hraní bez kapely… no, to je docela jiná hra, než hra v kapele. To je na tom to nejhorší.

John: V kapele tahání vercajku na koncerty vlakem, bez kapely absťák po bicích.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Nick: Nic!

Michal: Při hraní… dlouhý nehty. V životě… svět a lidi.

John: Když na koncertech hraju na cizí bicí. Jinak stoprocentní soustředění je pořád misí, na který pracuju.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Nick:

Předkrm: Dušený chřest, pošírované vejce a drobený parmazán.

Hlavní chod: Grilovaný losos s bílými ředkvemi, mořskými řasami a sezamovým wasabi dresinkem.

Příloha: Dušená jarní zelenina, grilovaný česnek a chili.

Dezert: Brownie s hořkou a bílou čokoládou, popcorn, zmrzlina s karamelem a mořskou solí.

Pití: Château Chereau, Lussac St. Emilion, Bordeaux 2015 (x2).

Michal: All inclusive. Jinak je dobrý, když je aspoň ta backstage.

John: Budu nudnej, ale před koncertem nepiju alkohol, takže jsem rád za vodu. Po koncertě to už je jiná. Čas na zasloužený lokální pivo.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Nick: Kytarový krabičky, mikrofóny, starý vinyly.

Michal: Trsátka. Zkušebna. Osm zkoušek v Londýně stojí stejně jako solidní Fender Jazz Bass.

John: Chodím hodně na koncerty, předplatný na Spotify, věci k bicím.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Nick: Tři slova by byly jednodušší, ale nechci bejt moc ponurej.

Michal: Máme co dočinění s nedostatkem sofistikovaných pozitivních společenských vizí, který by jednotily napříč světonázory. Je třeba pečlivě hledat kvalitní kanály, těma pak lízt, kriticky vše hodnotit, bejt ve střehu a pracovat na sobě. Když tohle neuděláš, budeš mít pocit, že tenhle svět není pro tebe a že v něm nemáš slovo, a to je pak živná půda pro všelijaký divnosti, co se ve světě dějou.

John: Lidi jsou stále víc propojený technologiema, ale polarizují se politicky. I přesto, že se nám dostává množství informací, necháváme si utéct poslední šanci něco udělat s globálním oteplováním. Blázni se ujali vedení blázince!