Space opera jako kritika konzumního způsobu života nebo kruté vysvětlení, že jinak ve vesmíru přežít nelze?
Lidstvo opustilo Zemi a přebývá na její orbitě ve vesmírné stanici. Francouzský scenárista a výtvarník Mathieu Bablet předkládá rozšafné dílo plné sociální, politické a korporátní kritiky. Není líbivou prezentací budoucnosti, je to přesně ten typ výživné vědeckofantastické literatury, kde se autor děsí toho, co s námi bude.
Bablet v Šangri-La pozoruje a komentuje civilizační problémy, ze kterých lidstvo ne a ne vyrůst: konzumerismus, zvědavost, nedůvěra, žárlivost, nároky, ambice a – nakonec – neschopnost oprostit se od násilí. Příběh není běžným rozmáchlým dobrodružstvím plným zkoumání nekonečných dálav vesmíru, je svým způsobem velmi klaustrofobní a zřídkakdy opustí prostory kosmické stanice. Země je na dohled, krásná, modrá, přesto však otrávená a podle oficiálního stanoviska vlády ještě stále neobyvatelná. Když je řeč o vládě, tak té se ujala korporace s názvem Tianzhu, zachovávající normy nastavené ve dvacátém prvním století – nové modely oblíbených mobilních telefonů, seriály, filmy, nový mediální obsah, aby mělo lidstvo pro co žít, a potraviny, aby mohlo žít. Bablet se posmívá, Bablet kritizuje, ale také odpovídá hnutím odporu, které má převrátit zavedené pořádky a vrátit lidem ne tak úplně vyžadovanou svobodu.
Poměrně zásadní jsou Babletovy komentáře k rasismu, lidstvo se tentokrát vyžívá v šikanování zvířat. Hra na boha při přetváření zvířat ve zvířatoidy vrcholí v nové metě, a to vytvoření lepšího člověka, homo stelaris, schopného přežít i v nehostinné atmosféře Saturnova měsíce Titanu. Psychologie postav je často povrchní a ve většině případů jde o archetypy rozházené na šachovnici tragického příběhu. Jejich vývoj je pomalu posunován skrze zvraty, které jako rozbušky mění status quo na celé stanici.
Space opera jako kritika konzumního způsobu života nebo kruté vysvětlení, že jinak ve vesmíru přežít nelze? Bez ztráty svobody není bezpečno a s nabytím svobody vznikají rizika ohrožující přežití lidské rasy. Tak to bylo, je a, jak předestírá Bablet, i bude.
Popkultura ovlivňuje naše volby možná déle a intenzivněji, než jsme si ochotni připustit. Hrdinové obrazovek nám „nenápadně“ radí, jak se oblékat, co jíst, jakým práškem prát prádlo, jakým vozem jezdit a kam se vydat na dovolenou.
Každé její album představuje nejen umělecký posun, ale taky autentický záznam dospívání v jeho nejintimnější podobě. Komentovaná diskografie.
Ďábel nosí Pradu, Konkláve, Hunger Games nebo Spotlight. Ale také nadšenecká Žranice, kterou Stanley Tucci spolurežíroval a podílel se i na jejím scénáři, nebo povedená gastro komedie Julie a Julia, kde s velkou elegancí, vášní a náklonností k věci ztvárnil podporujícího manžela ikony amerických televizních kulinářských shows Julie Child.
Aktuální alba jsou plná zašlých sluncí, stejně jako bezprizorních nadějí, dojde na explicitní slovník ostrovních humoristů, i éterické zurčení, které je ve skutečnosti páráním tělesných útrob bez závislosti na genderu. Silný týden.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?