Život před Disneylandem (The Florida Project)

Amerika miluje zábavní parky. Po horských dráhách, zmrzlině a jízdách strašidelnými hrady prahnou další a další generace dětí. Jaké je to ale žít před Disneylandem bez nároku na lístek dovnitř?

Režisér Sean Baker se ve své tvorbě věnuje především sociálnímu dramatu. Daří se mu ale vyhýbat jak moralizování, tak agitaci. Ve filmu The Florida Project překlenuje žánrové hrozby tím, že si jeho postavy bezvýchodnost své situace prostě nepřiznávají. Mladá nezaměstnaná matka Halley a její sedmiletá dcerka Moonee působí šťastně a své existenční problémy přechází s dětskou bezstarostností a samozřejmostí.

Ústřední lokalitou je zašlý motel s příznačným názvem Magic Castle Inn, nedaleko orlandského lunaparku Walt Disney World Resort. Místo zábavychtivých návštěvníků v něm ale žijí prostitutky a bývalí vězni – spolu se svými dětmi. A právě děti tvoří jádro filmu, většinu času sledujeme lumpárny čtyř sedmiletých sígrů. Explicitně dramatických scén, kdy se trýznivé realitě bublající na pozadí nedá uniknout, je ve dvou hodinách jen několik. Děj plyne pomalu a klidně, chvílemi až zdlouhavě. Pozornost udržuje mimořádný herecký výkon hlavní dětské herečky Brooklynn Prince nebo Williama Dafoea, ten si ostatně za ztvárnění údržbáře Bobbyho vysloužil nominaci na Oscara.

Baker často pracuje s kontrasty, ať už v rovině příběhové či formální: do očí bije geografická blízkost a „sociální“ nedosažitelnost zábavního parku, do uší zase oplzlé nadávky vykřikované roztomilými dětmi. I střih buduje emocionální horské dráhy, třeba když kamera z úsměvné scénky s nešikovnou holčičkou přeskočí na rozplakaný obličej dívky, pro kterou si právě přišla sociálka. A kontrast můžeme vidět i v tom, že zatímco sedmileté Moonee se dá spratkovství odpustit, pro její dvaadvacetiletou matku Halley už tolik shovívavosti nezbývá.

Vizuální stránka snímku podtrhuje naivitu postav. Kameraman Alexis Zabé, který krom jiného natáčel několik videoklipů pro Die Antwoord, vytváří působivé obrazy v zapomenutém prostoru mezi zaprášenými dálnicemi. Betonové plochy ani děti v potrhaných tričkách nepůsobí tíživě, záběry srší plnými barvami a chutnají jako cukrová vata.

The Florida Project otázky spíše klade, než zodpovídá. Je to tak v pořádku, protože místy patrná snaha o „vysvětlení“ postav je scenáristicky fádní a patetická. Film působí zejména v druhém plánu, a to plíživě a nepříjemně. Všechny hry, kterými Halley a Moonee přebíjejí svou neutěšenou situaci, totiž neodvratně dláždí cestu k závěrečnému rozvratu, před kterým dívky a diváky neochrání ani Disneyho Sleeping Beauty Castle.