Může za to i Goswell. Ta si za klávesami a dvěma mikrofony obalenými peřím neustále prohlíží diváky pronikavým pohledem a udržuje dlouhé oční kontakty s lehkým úsměvem.
Každým krokem po schodech dolů přibývá a houstne počet lidí, stále ještě tlumená hudba ze sálu stabilně sílí. Je zajímavé sledovat věkové rozložení. Na dnes už více jak třicetiletou kultovní kapelu přichází jak skalní fanoušci z devadesátek, tak i mnoho mladých, někdy ani ne dvacetiletých. Ti si v posledních letech pomalé, melancholické tempo žánru shoegaze oblíbili a Slowdive jsou jejím asi největším aktivním zástupcem. Od svého návratu v roce 2014 se poprvé objevují i v Praze, v nově koncipovaném prostoru ARCHA+, který tak od letošního vzniku hostí svůj první koncert.
Večer uvádí Pale Blue Eyes. Britské dreampopové trio si ještě svoje místo na scéně hledá, z domácího poslechu nepříliš výrazná hudba v sále ožívá. Střídá se rychlé tempo s pomalejším, povětšinou instrumentální skladby mají snový nádech, do kterého se stačí jednoduše zaposlouchat a hlavou se dostat z podzemních prostorů pryč. Ani tuhle nenáročnou, elektronicky moderní hudbu si nikdo nechce nechat ujít. Je plno a pohnout se je nemožné, ani po třicetiminutové show se dav nemění, čeká.
Přípravy trvají další půlhodinu, o to větší potlesk pak všech pět členů skupiny sklidí, když se po jednom staví za své nástroje. Syntezátory první skladby Shanty umlčí publikum, hudba Slowdive působí smutným, smířlivým dojmem. Melancholie v celé své kráse. Kromě hlasů Rachel Goswell a Neila Halsteada se v popředí nenásilně perou i zvukově roztroušené elektrické kytary, každý tón se násobí. Basovka společně s bubny v pozadí otřásá sálem, masivní reproduktory se každou písní posouvají. Když se rozezní When the Sun Hits, je to silná chvíle a refrén „When the Sun Hits, she will be waiting, with her cool things and her heaven“ je slyšet z úst všech okolo. To nejjednodušší je naprosto se ztratit v hudbě a vlastních myšlenkách. I další skladby, většinou z nového alba Everything Is Alive, provázejí němé, často nehybné pohledy k pódiu, doprovázející dlouhé instrumentální pasáže.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Může za to i Goswell. Ta si za klávesami a dvěma mikrofony obalenými peřím neustále prohlíží diváky pronikavým pohledem a udržuje dlouhé oční kontakty s lehkým úsměvem. Vzájemnou blízkost potvrzuje i moment, kdy se mladíkovi v tlačenici nevolno: Goswell okamžitě utne skladbu Kisses, zástup se rozestoupí a následně potleskem děkuje frontmance. „Tell me what you need, what is right, whatever is just enough.“ Společné nadšení Slowdive z vlastní hudby se snadno přenáší na přítomné.
Místo koncertu bylo pro tento večer symbolické, přerod bývalého Divadla Archa se snoubí s přerodem Slowdive, kteří svou upřímnou radost z tvorby předávají úspěšně dál. Stejně jako ve svých začátcích, kdy nebyli kritiky hodnoceni jen nadšeně, tak i dnes, po více jak třiceti letech. Příklonem k dream popu a autentickými texty plných radosti, obav i pochyb a životní nejistoty si získávají mladé publikum, jež je těchto emocí plné.
Festivalovou neděli zakryla oblaka, vzduch zhoustl a tlak byl řádně tíživý. Těžko říct, zda za to mohlo jen počasí, nikdy nekončící boj o místa v kinosálech, nebo témata soutěžních snímků, která po celý den diváctvu servírovala jedno drama o dysfunkční rodině za druhým.
Co by to bylo za rozjezd festivalu, kdyby si člověk pěkně od pomyslných plic své klávesnice nezanadával na nešvary? A ne že by jich tu letos bylo málo. Výročí volá po větších celebritách, velkolepé záplavě merche i totálním výprodeji volného prostoru. Ať žije davové šílenství!
„Kolik z vás je na Groove Brno poprvé?“ Les rukou. „Kolik z vás nezná Too Many Zooz?“ Pár osaměle se pnoucích paží. Výsledek dotazovacího, nikoli dotazníkového šetření organizátorky asi nikoho nepřekvapil. Jakkoli byl totiž koncert součástí festivalu zasvěceného např. funku a soulu, vyprodaný klub Metro naznačoval, že většina se na americké trio vypravila cíleně, nadšeně a nehledě na kontext.
Nedělní a současně závěrečný program festivalu Metronome, letos poprvé na letišti v Letňanech v Praze, se dále držel horka. Hudebně tentokrát vsadil zejména na indie popovou a rockovou notu. Tři stage zaplnila jména známá i méně známá, která Praze naplno odhalila svůj nemalý potenciál.
Pot ždímající počasí nepolevilo, lidí přesto s víkendem a headlinery přibylo, byť ne dramaticky. Hudební program na třech pódiích letiště v pražských Letňanech, kde se letošní ročník Metronomu koná poprvé po deseti letech fungování, během sobotního odpoledne gradoval a vyústil v dvouhodinovou show Nicka Cavea s kapelou.