Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty a jejich nahrávky představují velmi osobitý mix surového blues, indie rocku nebo alternativního country a nekompromisních textů, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. O loňském 35. výročí prvního disidentského koncertu v Šonově, tvůrčím procesu The Last Drinks a trochu jiném fotbalu jsme skypovali s hudebnicí, zpěvačkou, feministkou a trenérkou Cash Savage.

Letos túrujete přes Českou republiku. Všechny vaše zastávky jsou mimo běžné trasy, u nás na festivalu Mišmaš, v pražském klubu Café V lese a v broumovském Edenu. Jak jste se zrovna o něm dozvěděli?

Hráli jsme loni na festivalu v Šonově. Zeptali se nás, jestli bychom nepřijeli napřesrok do klubu.

Jak se vám tam hrálo?

Přišlo nám to fakt neuvěřitelný. Zrovna slavili, že se tam v roce 1983 konala první undergroundová akce, přišlo hodně lidí z té doby a pro nás bylo výjimečný bejt u toho.

Jak filtrujete nevyžádané chlapské rady, jak vylepšit vaši show?

Myslím, že teď je to trochu jednodušší. Publikum už nebývá nutně tak ubohý, umravní se samo.

Co u kapely The Last Drinks bývá dřív: text, nebo hudba?

Záleží na písničce. Někdy je to muzika a jindy zase text. Když jsem byla mladá, mívala jsem nejdřív nápady na pár různejch řádek, teď pro to nejsou žádný pravidla.

Jak u vás hudba a text spolupracují?

Při skládání se podporujou navzájem. Text není důležitější než písnička, do popředí nevystupuje ani muzika.

Jste hudebnice, zpěvačka, ale taky fotbalová trenérka, feministka a lesba. Jak přežíváte ve fotbalovém prostředí?

Velmi snadno. Tohle nikdy nebyl problém.

Protože netrénujete tým z nejvyšší ligy?

Určitě. To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo. Možná dřív by byla velká věc, kdybych tým trénovala, ale dneska fakt ne.

Jak jste k fotbalu dostala?

Jako mladší jsem hrávala na škole, později jsem se k tomu vrátila.

Jak si stojí australský fotbal?

Pozor, já nehraju kopanou. Když jsem byla děcko, kopanou tu nikdo ani nehrál. Australský fotbal je jiná hra, míč vypadá jako ten na rugby, ale má úplně jinej tvar. Náš fotbal nepřipomíná ani ten americkej, ve kterým se hráči přetlačují. A taky má zcela jiná pravidla.

Současná Austrálie vznikla na troskách té staré, aboriginské, který byla zničená. Od kultury po životní prostředí. Dá se říct, že proto tamní bluesrockové kapely znějí tak temně a nemocně?

Nevím, taky nechci mluvit za ostatní kapely. Tohle je nad naše chápání hudby. The Last Drinks inspirují ti, které jsme v Austrálii potkali.