Články / Sloupky/Blogy

Bez špuntů do uší na Hradby (samoty) nelez

Bez špuntů do uší na Hradby (samoty) nelez

Nela Bártová | Články / Sloupky/Blogy | 03.07.2018

Už dlouho se mi nestalo, abych jela na festival, kde neznám skoro žádné interprety, kde jen chodím, kam mě napadne, a objevuju nepoznané. Hradby samoty, osmý ročník festivalu experimentální hudby a audiovizuálního umění je přesně taková akce. Koná se rok co rok jinde a letos to padlo na zámek v Rosicích u Brna - skvělé místo. Tři stage (chladné a temné podzemí, divadelní sál s klenbou a venkovní stage), nádvoří s videomappingem, uvnitř kuchyň a bar a výstavy. Ve čtvrtek okoukávám terén a to, co do očí bije nejvíc, jsou lidi. Drtivá většina má metalové nebo gothic hadry, najít někoho, kdo není celý v černém, je oříšek. A přitom tady skoro žádný metal nehraje... Převažují Slováci, což dává smysl, když to pořádají, ale do řeči se dávám i s věčně našrot Poláky nebo nadšenými Maďary.

Hned u prvního koncertu lituju, že nemám špunty do uší. Hraje brněnský Usnu?, nejagresivnější noise, co jsem kdy slyšela. Zapomeňte na hluk z živáků Swans, tohle bodá do uší a hlavy ještě víc. Šílený randál na nejrůznější věci: dětský stolní fotbálek, SPZ, plechové DIY hračičky. Neusnu a nedivím se, že hraje jen dvacet minut.

Koukám po výstavách; sochy Kristýny Hejlové a malby Jana Vytisky baví dost, obrazy vystavené dole před podzemní stagí jsou katastrofální klišé, ani nevím, čí jsou. Jinak po vizuální stránce velmi plodné; každý koncert má buď živou projekci nebo různorodá světla nebo mlhu nebo všechno dohromady.

Ze čtvrtečního programu zaujme duo Matra; jeden valí na kytaru s velkým a obsáhlým pedalboardem temný ambient, druhý do toho vstupuje např. přejížděním dřívek po plechu. Když mi basy začnou prohmatávat vnitřnosti, jsem spokojena. Najednou mi dochází, že divadelní stage má výborný a hlasitý zvuk. Někdy až moc, ale nesahá to ani po kotníky tomu z podzemní stage, jak zjistím později.


Pátek začíná trochu nešťastně, Zagami Jericho je dramaturgický přešlap. Zatím mi nikdo nevysvětlil, proč je kolem ní takový hype. Nahrávky nemá špatné, poslední Toxikomania mě místy dost baví, ale její performance je zkrátka tragédie. Viděla jsem ji vystupovat xkrát na všelijakých akcích, ale toto bylo ze všech nejhorší. Jedna věc, že ji vůbec nesvědčí denní světlo a venkovní stage s průměrným zvukem, druhá, že působí křečovitě a neopravdově, nevěřím jí ani tón. Jdu kouknout na Japonku Mariu Jiku. Štěstí, že už mám špunty do uší, jinak bych její vřískot asi nezvládla. Screamo, industriální noise a na klenby divadelní stage videa s BDSM tematikou. Stačí deset minut.

Mezitím na nádvoří vzniká nová stage; festivalem prochází týpek s velkým a hlasitým DIY boomboxem na baterky, ze kterého pouští zábavnou hudbu od noisu přes jakýsi balkán po psytrance, ale je permanentně na plech a boombox pořád někde zapomíná. A když ho nechá ležet na nádvoří, hned se ho ujme jeden z účastníků včerejšího pájecího workshopu Bastl Instruments, zapojí do něj svou novou kastli a předvede solidní noise, za což si vyslouží potlesk zvědavců, kteří ho mezitím obklopí. Pěkné.

Koncert Anemone Tube je zajímavý zážitek ve smyslu atmosféry. Na stagi má kromě nástrojů svíčky, sošky a kadidlo s hodně silnou vůní a stejně silné byly účinky vystoupení. Temnotou prosáklý ambientní noise hraničící se sound-artem si vyžadoval veškerou pozornost a energii k tomu, aby se do něj člověk opravdu naplno ponořil a vychutnal jej. Úplně odlišnou náladu má poté Kanaďan Iszoloscope, který předvede, zač je toho industriální techno. Velká party! Sundávám špunty, pod nohama brní podlaha a vepředu partička metlošů rozjíždí moshpit. Neskutečné.

Dočkám se i spirituálního zážitku, a to při koncertě polských Bön, s touhle kapelou nejsou drogy zapotřebí. Šamanská seance, sedí v půlkruhu, budují atmosféru. Atmosférický a hutný ambient. Nemůžu spustit zrak z velkého gongu, nevěřím, jaké zvuky z něj lze vytáhnout. Stojím, ale brzy si musím sednout (jako většina publika před pódiem) a nevnímám nic jiného, nemyslím na nic jiného, prostupuje mnou každý tón. Ale konec už nedávám, je to tak intenzivní, že musím odejít. Zbytek noci se v podzemí střídá techno na různé způsoby, jednou noisové, podruhé experimentální, potřetí tvrdé, a v jednu chvíli, už dost nad ránem, se zvuk zvrhne tak, že už to nejde ani se špuntama. Silné a silnější.

Info

Hradby samoty
28. - 30. 6. 2018 Zámek Rosice u Brna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.