Články / Reporty

Blues Alive: Oslava svobody

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 17.11.2019

A je to. BluesAlive dospěl ke konci svého čtyřiadvacátého ročníku a de facto odstartoval přípravy na oslavy festivalového jubilea. I třetí den se nesl ve znamení tradice nastolené předchozími dvěma dny. I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

Opět se začínalo u našich severních sousedů. Podobně jako páteční Forsal, i Selesian Hammond Group předvedli vybroušený set, tentokrát více postavený na zvuku hammondek pod rychlými prsty Jacka Zajace a zpěvu Joanny Kaniewské. Rozdíl tu ale byl – menší show, méně póz. A tedy i více přirozenosti a uvěřitelnosti.

Kytaristů, jako je Noah Wotherspoon, jsou spousty. Všichni odehrají podobně vyspělé vystoupení, spolehlivě si omotávají publikum kolem prstu, ale jen málokterý dovede předvést něco skutečně nového, přidat nějaké to koření, které by jeho hru dokázalo vydělit z davu. Zároveň lze jen obtížně něco vytýkat. Wotherspoon hrál na jistotu, s lehkostí i přesností, jen nelze mluvit o úchvatném výkonu.

Pro „kovboje z Georgie“ Zacha Daye byl jeho koncert premiérou nejen českou, ale i evropskou. Rozpačitý šum v publiku způsobil pohled na dlouhovlasého blonďáka vyzbrojeného pouze baterií tří kytar – dokáže celý set utáhnout s tak omezeným výrazovým rejstříkem? Nicméně dřevní blues z Delty, řezané vlivy country, zafungovalo rychle. Když pak bylo celé vystoupení korunováno sólem na elektrickou cigar box kytaru a sympatickým projevem interpreta, který se pohyboval v publiku a ochotně se s návštěvníky fotil, bylo jasno.

fotogalerie ze závěrečného festivalového dne k vidění zde

Britské Catfish provází slušný hype oceňované mladé kapely z britských ostrovů, ledacos sliboval i ohnivý přebal aktuálního alba. Nicméně nebylo to tak výbušné, jak se čekalo. V kytaristovi Mattu Longovi nicméně dříme velký potenciál, viz jeho neobvyklé spojování bluesového feelingu v sólech s jakýmsi prostorově méně sevřeným přístupem, který je charakteristický spíše pro hráče z artrockového ranku.

Kenny Neal si pro sebe ukradl poslední den festivalu koncertem, který co do energie dalece překračoval to, co je v Šumperku už dobrým zvukem. Šlapající kapela, frontman, bavič, ale hlavně výborný muzikant střídající kytaru a harmoniku, ale také schopný si od basáka vypůjčit jeho nástroj. Neskutečný drive, válcující entuziasmus a mimořádná, bluesovým smutkem nekalená radost. Tečka jak víno, kterou ještě povýšil závěrečný jam Neala se svými „předskokany“ Zachem Dayem a Mattem Longem z Catfish. Tahle trojice přehoupla akci dlouze přes půlnoc. A chtě nechtě byl tenhle gejzír neutuchající energie tou nejlepší možnou oslavou třiceti let svobody. Na politiku se v Šumperku nikdy netlačilo, letos byl ale tento rozměr přítomný v průběhu celého festivalu.

BluesAlive si i ve svém čtyřiadvacátém ročníku udržel stoupající tendenci posledních let. Stabilně vlídná atmosféra, program, který se nebojí rozšiřovat svůj záběr, a přesto zůstává věrný blues, a hlavně vnímavé publikum, které ví, že se na dramaturgii může spolehnout. Dobré to bylo, jak jinak.

Info

BluesAlive
16. 11. 2019 Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.

Bydliště zvuku nestálé (Order of Sonic Chaos 2/3: MSHR, EJTECH)

Minka Dočkalová 18.09.2022

Odradek v Kafkově povídce na dotaz „A kde bydlíš?“ odpoví „Bydliště nestálé“, zatímco se směje smíchem, který zní jako spadané listí... Terén a jeho zákruty.

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas 15.09.2022

Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.

Když tě budí Sohn ze spaní

Veronika Mrázková 13.09.2022

Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita…

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková 12.09.2022

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.

Na kontexte záleží. Teda pokiaľ zrovna nie ste Emma Ruth Rundle... (ArcTanGent Festival 2022)

Lucia Banáková 27.08.2022

Festivalový ekvivalent Spartan Race poskočil na evolučnom rebríčku o niekoľko stupňov, a to so všetkým kladmi, aj zápormi, čo takýto krok prináša.

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Dantez 24.08.2022

Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých.

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá.

Královna Šumavy (Dobršská brána 2022)

Aneta Kohoutová 23.08.2022

Déšť nás vyprovází i na cestě zpátky. Na palubní desce opatrně rozkládám šestnáct popsaných a rozpitých stránek fialového sešitu a troje čerstvě promočené ponožky.

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Minka Dočkalová 23.08.2022

Podzemní prostor, který průběžně hostí experimentální projekty nonkonformního uskupení Terén, je charismatickým místem, které každé instalaci dodává naprosto specifický výraz.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace