Články / Reporty

Blues Alive: Oslava svobody

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 17.11.2019

A je to. BluesAlive dospěl ke konci svého čtyřiadvacátého ročníku a de facto odstartoval přípravy na oslavy festivalového jubilea. I třetí den se nesl ve znamení tradice nastolené předchozími dvěma dny. I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

Opět se začínalo u našich severních sousedů. Podobně jako páteční Forsal, i Selesian Hammond Group předvedli vybroušený set, tentokrát více postavený na zvuku hammondek pod rychlými prsty Jacka Zajace a zpěvu Joanny Kaniewské. Rozdíl tu ale byl – menší show, méně póz. A tedy i více přirozenosti a uvěřitelnosti.

Kytaristů, jako je Noah Wotherspoon, jsou spousty. Všichni odehrají podobně vyspělé vystoupení, spolehlivě si omotávají publikum kolem prstu, ale jen málokterý dovede předvést něco skutečně nového, přidat nějaké to koření, které by jeho hru dokázalo vydělit z davu. Zároveň lze jen obtížně něco vytýkat. Wotherspoon hrál na jistotu, s lehkostí i přesností, jen nelze mluvit o úchvatném výkonu.

Pro „kovboje z Georgie“ Zacha Daye byl jeho koncert premiérou nejen českou, ale i evropskou. Rozpačitý šum v publiku způsobil pohled na dlouhovlasého blonďáka vyzbrojeného pouze baterií tří kytar – dokáže celý set utáhnout s tak omezeným výrazovým rejstříkem? Nicméně dřevní blues z Delty, řezané vlivy country, zafungovalo rychle. Když pak bylo celé vystoupení korunováno sólem na elektrickou cigar box kytaru a sympatickým projevem interpreta, který se pohyboval v publiku a ochotně se s návštěvníky fotil, bylo jasno.

fotogalerie ze závěrečného festivalového dne k vidění zde

Britské Catfish provází slušný hype oceňované mladé kapely z britských ostrovů, ledacos sliboval i ohnivý přebal aktuálního alba. Nicméně nebylo to tak výbušné, jak se čekalo. V kytaristovi Mattu Longovi nicméně dříme velký potenciál, viz jeho neobvyklé spojování bluesového feelingu v sólech s jakýmsi prostorově méně sevřeným přístupem, který je charakteristický spíše pro hráče z artrockového ranku.

Kenny Neal si pro sebe ukradl poslední den festivalu koncertem, který co do energie dalece překračoval to, co je v Šumperku už dobrým zvukem. Šlapající kapela, frontman, bavič, ale hlavně výborný muzikant střídající kytaru a harmoniku, ale také schopný si od basáka vypůjčit jeho nástroj. Neskutečný drive, válcující entuziasmus a mimořádná, bluesovým smutkem nekalená radost. Tečka jak víno, kterou ještě povýšil závěrečný jam Neala se svými „předskokany“ Zachem Dayem a Mattem Longem z Catfish. Tahle trojice přehoupla akci dlouze přes půlnoc. A chtě nechtě byl tenhle gejzír neutuchající energie tou nejlepší možnou oslavou třiceti let svobody. Na politiku se v Šumperku nikdy netlačilo, letos byl ale tento rozměr přítomný v průběhu celého festivalu.

BluesAlive si i ve svém čtyřiadvacátém ročníku udržel stoupající tendenci posledních let. Stabilně vlídná atmosféra, program, který se nebojí rozšiřovat svůj záběr, a přesto zůstává věrný blues, a hlavně vnímavé publikum, které ví, že se na dramaturgii může spolehnout. Dobré to bylo, jak jinak.

Info

BluesAlive
16. 11. 2019 Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.