Valentýna Žišková | Články / Recenze | 23.01.2021
Racci, druhý knižní počin Ondřeje Hrabala, jsou kompaktním, uceleným souhrnem vracejících se motivů, scenérií a nálad. Hrabal donedávna působil především na scéně slam poetry (mistr ČR 2018), v poslední době se přesunul k hudbě (skupina Bartleby) a psané poezii, debutoval sbírkou Nezkoušej se usmát (2019).
Oproti jeho prvotině se v Raccích vytrácí esenciální zkratkovitost a minimalismus, není ale zřejmé, ve prospěch čeho se tak děje. Hrabalovi zůstávají na obecné rovině stejná témata – stále tu běží o mezilidské vztahy, reflexi vnitřních pochodů, světových událostí. Je to především forma, která je odlišná, zároveň ale bylo dokonale ovládnuté vyjadřování v první sbírce tím, díky čemu byla ojedinělá a úderná.
Posun je nejznatelnější při četbě první, stejnojmenné básně Racci, básně současně nejdelší. Sestává z minipříběhů propojených říkankovitou obměnou refrénu s leitmotivem „bytí v pořádku“, přičemž z obsahu básně je zjevné, že nic v pořádku není – svět, vztahy, ani sami jedinci (ptačí i lidští). Působivou melancholickou až apatickou atmosféru narušují nadbytečná vyjádření „racci/ se stali nelétavými ptáky/ uvěřili že –– stát/ je pevnější/ než být svobodný/ tak křídla ochabla a utichla“ a hlavně didaktický tón celé básně „racci/ žerou odpad/ jsou to češi/ ptactva […] dcera zírá/ jak to/ že to proboha nevidíte/ polije se benzínem/ -/ -/ kráva/ pomyslí si všichni/ zapálila nám hnízdo“.
Kratší, fragmentárnější básně jsou konkrétnější, mizí obecné glosy, ve středu zájmu stojí dílčí části reality, v rámci kterých se ale buduje celistvé a přesné sdělení s jednotnou, pohlcující atmosférou. „Jemně potřepávala/ jeho realitou/ a r p e g g i o/ v lámaném beatu/ neudýchat bolest kolen/ manicky měnit směr běhu/ na penroseově trojúhelníku.“
Lyrický subjekt se potácí mezi vysněným světem harmonie (spojeným s přírodou) a světem, ve kterém žije, jako hlavní kulisu používá technologie a sdělovací prostředky (emoji, hastagy). Do fenoménů a událostí aktuální doby Hrabal často zdařile promítá neutěšený stav jedince a jeho vnitřního světa (Buď koučem, #fuckcovid19).
O promyšlené ucelenosti sbírky svědčí jednak její struktura, když začíná a končí několikastránkovými básněmi, zatímco zbytek tvoří krátké kousky, jednak velmi prostá grafická stránka. Ta je postavena na jediné barvě, modré, která koresponduje s ústředním přímořským motivem sbírky, a zároveň evokuje pocity smutku, melancholie, kterých jsou Racci plní.
„Dej pozor chlapečku/ať se neztratíš/ v džungli“ začíná jedna z básní. Nezbývá než popřát Hrabalovi to samé. Byla by ho škoda.
Ondřej Hrabal – Racci (JT's nakladatelství, 2020)
web nakladatelství
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.