redakce | Články / Sloupky/Blogy | 03.01.2019
Hudba je láska, (s)mír i boj, cesta, prostředek i cíl. K začátku roku neodmyslitelně patří balance, bilance, radosti a zklamání. Žebříčkům bude znovu věnováno hned několik dní. Ode dneška začneme představovat pět zásadních domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. S celkovým vítězem tradičně oznámíme kompletní pořadí. Dýchejte, poslouchejte, čtěte, právě začínáme.
Domácí
5. Please the Trees – Infinite Dance (Starcastic) 29 bodů
Tahle kapela už je za vodou, ne? Jak se to vezme. Je pravidlem, že za oceánem nahrávají, a tak plynule navazují na předchozí nahrávky A Forest Affair a Carp, které sbíraly nominace i ceny, Vinyla, Apollo, Anděl, všude byli. Předchozí měsíce ovšem nepatřily mezi ty jednoduché – nové písně, nahrávání, změna sestavy, nové sehrávání, rozpačité koketování s ženským vokálem, to všechno před vrcholem jejich kariéry v podobě evropské tour v pozici supportu veličin Mudhoney. Teď jsou zpátky. Budou následovat další nominace a ceny, zasloužený odpočinek, nebo snad nirvána?
„Z aktuální nahrávky je cítit potřeba zkoušet nové věci, hrát si se zaběhlou rutinou, aniž by charakteristický písničkový rukopis Please the Trees musel nutně vyklidit pole bezuzdnému experimentování. Aranžmá skladeb je celkově jemnější, výbušná noisově garážová patina typická pro předchozí desku ustoupila elektronice a propracovanějším melodickým strukturám, což může být do jisté míry důsledkem Havelkovy bokovky Were Mute i spolupráce s Martinem Tvrdým, který na desce navíc hostuje. Letmá koketérie s elektronikou kapele prospěla. Zdráhal bych se mluvit o krautrocku či úlitbě skočnému rocku à la The Killers nebo Franz Ferdinand, nicméně autorský posun je z desky slyšet na první dobrou. Přesto zní Infinite Dance jako Please the Trees.“ (Shaqualyck, Full Moon)
38 hlasujících vybíralo z 81 alb
Zahraniční
Low – Double Negative (Sub Pop) 16 bodů
Dvojitá negace rovná se dojetí. Ve zmrzlém Duluthu se zatopilo sbírkou kytar, aby bylo dost elektřiny pro mašiny, co taky dělat jiného, když se blíží konec. „“Je to deprese, nálada, duch doby, která nedává moc nadějí. Skepse a melancholie jako adaptační strategie, pomyslný odrazový můstek uvědomění,“” psali jsme při vydání alba, které tvoří v diskografii kapely důležitý mezník. Po Double Negative už se Low mohou vydat úplně kamkoli, klišé jménem Rubikon nepřekvapí, ale funguje. Kritika i fanoušci jsou na kolenou, pátrání po nejčistším kytarovém tónu dávno skončilo. Pořád je ale provází láska.
„Album Double Negative, jež Low nahráli ve třetí dekádě svého působení, patří k tomu nejlepšímu z jejich diskografie. Je jako vyhasínající svíčka. Zatímco na začátku jsou náznaky víry, ke konci všechna naděje shoří – třeba paralelně s tím, jak americkému prezidentovi procházejí všechny skandály. Od plápolajícího ohně se nelze odtrhnout.“ (Miloš Hroch, Aktuálně.cz)
45 hlasujících vybíralo ze 177 alb
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.
Michal Pařízek 14.07.2024
Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.
Michal Pařízek 12.07.2024
Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…
Veronika Havlová 07.07.2024
Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.
Veronika Havlová 04.07.2024
Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…
Veronika Havlová 02.07.2024
Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.
Veronika Havlová 30.06.2024
Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”
Michal Pařízek 28.06.2024
O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.
Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024
Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.