Články / Sloupky/Blogy

Desky roku 2018 podle Full Moonu: 5. místo

Desky roku 2018 podle Full Moonu: 5. místo

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 03.01.2019

Hudba je láska, (s)mír i boj, cesta, prostředek i cíl. K začátku roku neodmyslitelně patří balance, bilance, radosti a zklamání. Žebříčkům bude znovu věnováno hned několik dní. Ode dneška začneme představovat pět zásadních domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. S celkovým vítězem tradičně oznámíme kompletní pořadí. Dýchejte, poslouchejte, čtěte, právě začínáme.

Domácí

5. Please the Trees – Infinite Dance (Starcastic) 29 bodů
Tahle kapela už je za vodou, ne? Jak se to vezme. Je pravidlem, že za oceánem nahrávají, a tak plynule navazují na předchozí nahrávky A Forest Affair a Carp, které sbíraly nominace i ceny, Vinyla, Apollo, Anděl, všude byli. Předchozí měsíce ovšem nepatřily mezi ty jednoduché – nové písně, nahrávání, změna sestavy, nové sehrávání, rozpačité koketování s ženským vokálem, to všechno před vrcholem jejich kariéry v podobě evropské tour v pozici supportu veličin Mudhoney. Teď jsou zpátky. Budou následovat další nominace a ceny, zasloužený odpočinek, nebo snad nirvána?

„Z aktuální nahrávky je cítit potřeba zkoušet nové věci, hrát si se zaběhlou rutinou, aniž by charakteristický písničkový rukopis Please the Trees musel nutně vyklidit pole bezuzdnému experimentování. Aranžmá skladeb je celkově jemnější, výbušná noisově garážová patina typická pro předchozí desku ustoupila elektronice a propracovanějším melodickým strukturám, což může být do jisté míry důsledkem Havelkovy bokovky Were Mute i spolupráce s Martinem Tvrdým, který na desce navíc hostuje. Letmá koketérie s elektronikou kapele prospěla. Zdráhal bych se mluvit o krautrocku či úlitbě skočnému rocku à la The Killers nebo Franz Ferdinand, nicméně autorský posun je z desky slyšet na první dobrou. Přesto zní Infinite Dance jako Please the Trees.“ (Shaqualyck, Full Moon)

38 hlasujících vybíralo z 81 alb


Zahraniční

Low – Double Negative (Sub Pop) 16 bodů
Dvojitá negace rovná se dojetí. Ve zmrzlém Duluthu se zatopilo sbírkou kytar, aby bylo dost elektřiny pro mašiny, co taky dělat jiného, když se blíží konec. „“Je to deprese, nálada, duch doby, která nedává moc nadějí. Skepse a melancholie jako adaptační strategie, pomyslný odrazový můstek uvědomění,“” psali jsme při vydání alba, které tvoří v diskografii kapely důležitý mezník. Po Double Negative už se Low mohou vydat úplně kamkoli, klišé jménem Rubikon nepřekvapí, ale funguje. Kritika i fanoušci jsou na kolenou, pátrání po nejčistším kytarovém tónu dávno skončilo. Pořád je ale provází láska.

„Album Double Negative, jež Low nahráli ve třetí dekádě svého působení, patří k tomu nejlepšímu z jejich diskografie. Je jako vyhasínající svíčka. Zatímco na začátku jsou náznaky víry, ke konci všechna naděje shoří – třeba paralelně s tím, jak americkému prezidentovi procházejí všechny skandály. Od plápolajícího ohně se nelze odtrhnout.“ (Miloš Hroch, Aktuálně.cz)

45 hlasujících vybíralo ze 177 alb

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.