Články / Sloupky/Blogy

Desky roku 2019 podle Full Moonu: 1. místo

Desky roku 2019 podle Full Moonu: 1. místo

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 10.01.2020

Rekapitulujete, počítáte, které tutové jméno v žebříčcích dosud nezaznělo? Postupně jsme vám odhalili čtveřicí zásadních domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. Dnes už zbývá pouze post nejvyšší. A jako návdavkem přijměte i kompletní pořadí desek, která se umístnili na ostatních místech. Vítězem pro rok 2019 se tedy stává...

Domácí

1. Zvíře jménem Podzim – Září (Indies Scope) 81 bodů
Osmnáctihlavý big band, jemuž držel ohlávku postapo-písničkář Kittchen, budil od začátku zvědavost, ale i skepsi. Po třech letech existence, které provázely nadšené reakce jak hudebních publicistů, tak širokého spektra posluchačů, přišlo Zvíře s druhou, rozlučkovou deskou Září. Velkorysý projekt provázely koncerty v nejrůznějších sestavách, ilustrovaná kniha, výstava i zařazení skladby Černou na soundtrack k filmu Úsměvy smutných mužů. Zvíře jménem Podzim se pak nevydali očekávanou cestou, ale spojili se s uznávaným slovenským producentem Pjonim a natočili materiál, který tolik nesází na hity a výrazné refrény, je tvrdší a experimentálnější.

„Stěžejní je elektronika. Dokonce tolik, že deska ve svých nejsvižnějších momentech působí dojmem dunivého raveu. Některé skladby mohutně rezonují ostrými a rachotivými zvukovými vlnami ještě dlouho potom, co Königův hlas ukončí své niterné výpovědi. V nich by asi leckdo čekal melancholii, ale ve skutečnosti je z nich cítit víc radosti z podmanivé nostalgie. König tentokrát nestaví písně na děsivé tíze osamocené každodennosti, ale vyloženě si užívá lidské přítomnosti v podobě širokého ansámblu. Ne že by písně Zvířete byly nějak radostné, to ani omylem. I ty nejtklivější melodie se ale nesnaží podělit o tíhu světa a pomalé skladby nestahují pod hladinu. Na houpavých vlnkách poklidně odnášejí daleko od břehu.“ (Jakub Koumar, Full Moon)

2. Post-hudba - Není se na co těšit (Full Moon Forum) 54 bodů, 3. Hugo Toxxx - 1000 (Hypno 808) 46 bodů, 4. Šimanský & Niesner - Tance neznámé (Stoned to Death) 42 bodů, 5. Rouilleux - Lycanthropic Sound (Letmo) 31 bodů, 6. Palma – Starý duch (Silver Rocket) 28 bodů, 7. Acute Dose – Overdose (vl. náklad) 25 bodů, 8. Vladimír Mišík – Jednou tě potkám (100PROmotion) 24 bodů, 9.–10. Idea – Tempo (Ty Nikdy) a P/\ST – Expedice do vnitrobloku (vl. náklad) 23 bodů, 11.–12. B4 – Plastová okna (Polí 5) a Kafka band – Amerika (Indies Scope) 20 bodů, 13.–14. Bára Zmeková – Lunaves (Tranzistor) a MC Gey – Rap-Life: Epizoda 2 (Ty Nikdy) 19 bodů, 15. Khoiba – s/t (Minority) 18 bodů, 16.–17. Aid Kid – Cinematographer's Journal (Bigg Boss) a Nusle Sound System – Welcome To The Dopíči (vl. náklad) 12 bodů, 18.–21. Billow – Seascape (Bughead), Illegal Illusion – Dried Blood Syndrome (623264), Permon Balet Superstar – Hic Sunt (vl. náklad) a Wabi Experience – s/t (Mikroton) 11 bodů

53 hlasujících vybíralo z 93 alb


Zahraniční

1. Nick Cave & The Bad Seeds – Ghosteen (Ghosteen Ltd.) 73 bodů
Kolik váží ztráta? Přestože si většina fanoušků vsugerovala, že rozloučení Nicka Cavea s tragicky zahynulým synem proběhlo už na minulém albu Skeleton Tree, tak k vyrovnání dochází teprve nyní. Jen asi trochu jinak, kdo by čekal syntezátory a ambient, že? Tak či onak, Ghosteen je dost možná nejlépe přijatým albem v celé Caveově kariéře (Metacritic.com eviduje v době psaní tohoto textu bezprecedentní průměr kritických hodnocení devadesát šest ze sta, pozn. ed.). Jeho autor se otevřel posluchačům na nedávném „konverzačního turné“ s klavírem i v rámci online zpovědnice The Red Hand Files a snad i díky tomu alespoň částečně došel klidu. Přes veškerou hloubku tragédie totiž Ghosteen nakonec nabízí zřetelný záblesk světla.

„Ghosteen je deskou samoty. Není beznadějná a ztracenecká, naopak, v poklidných, až nadzemsky krásných nenápadných skladbách, přes které Cave deklamuje svá nejen biblická podobenství, přináší ono kýžené uvolnění od smutku v jeho nejčistší podstatě. Uvolnění, které vždy musí přijít z nás samotných. V oscilujících, půvabně znějících synťácích se utápí naivně pohádkové obrazy i nekonečné využívání motivu dítěte. Cave v The Red Hand Files napsal, že potřebuje psát autenticky a snaží se zabývat všemi možným otázkami a problémy a zároveň se nesnaží otočit zády vůči tomu hlavnímu – smrti svého dítěte. Nesnaží se smutek zavřít do tajné komnaty, ani dělat, že všechno už přebolelo.“ (Judita Císařová, Radio Wave)

2. Tool - Fear Inoculum (Volcano|RCA) 46 bodů, 3. Kim Gordon - No Home Record (Matador) 42 bodů, 4. Tyler, the Creator - Igor (A Boy Is a Gun|Columbia) 33 bodů, 5. Thom Yorke - Anima (XL) 26 bodů, 6. Black Midi – Schlagenheim (Rough Trade) 22 bodů, 7. Jenny Hval – The Practice of Love (Sacred Bones) 21 bodů, 8. Billie Eilish – When We All Fall Asleep, Where Do We Go? (Darkroom | Interscope) 19 bodů, 9. a 10. Cave In – Final Transmission (Hydra Head) a Leonard Cohen – Thanks for the Dance (Columbia | Legacy) 18 bodů, 11.–14. Fat White Family – Serfs Up! (Domino), FKA twigs – Magdalene (XL), Purple Mountains – s/t (Drag City) a Richard Dawson – 2020 (Domino) 15 bodů, 15. Sudan Archives – Athena (Stones Throw) 14 bodů, 16. Fontaines D.C. – Dogrel (Partisan) 13 bodů, 17.–20. Aldous Harding – Designer (4AD), Cage the Elephant – Social Cues (RCA), Little Simz – Grey Area (Age 101) a Mueran Humanos – Hospital Lullabies (Cinema Paradiso) 12 bodů

63 hlasujících vybíralo z 216 alb

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.