Články / Sloupky/Blogy

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 4. místo

Desky roku 2021 podle Full Moonu: 4. místo

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 02.01.2022

Po včerejším pátém místě tu máme čtvrté ve výroční anketě magazínu Full Moon. Brno vs. Brighton! Nemá smysl hledat mezi těmahle formacemi za každou cenu nějaké spojnice, stačí říct, že naživo jsou to jedny z nejlepších kapel, které můžeme dneska vidět. Teda dneska ne, ale zítra už třeba jo. Nebo pozítří. Amébická agrese, rulez!

Domácí

4. sinks – s/t (Korobushka) 40 bodů
Cosi zvláštně nespecifikovatelného bylo na téhle brněnské kapele od samého začátku. A dneska je fascinující sledovat, kam se za ty tři roky posunula, kolik poloh stihla a jak suverénně je umí prezentovat. Kytarista a zpěvák Antonín Míka se s bubeníkem Peterem Štímelem potkali už v Guilty Echoes, baskytaristku Vendulu Pukyšovou známe třeba z někdejších The Finally nebo nedávné sestavy Bare Escape. Z původně bočního projektu vyrostla skupina čerpající z postpunku a ještě více z noise rocku, ale jejich produkce je příliš amébická na terminologické ohrádky. Míkův zdánlivě ležérní projev se mění ve vzteklé ataky, Sinks jsou v jednu chvíli chladně baladičtí, v tu další jimi zmítá agrese, ale neustále je v jejich písních přítomná přitažlivá neuróza. Hudba uklidňující i hluboce zneklidňující zároveň. O Sinks se tvrdí, že jsou v současnosti nejlepší tuzemskou živou kapelou. Tvrdíme to taky.

„Je skoro zázrak, že se řízný, neučesaný sound Sinks, známý z koncertů, podařilo přenést na nahrávku (lví podíl na tom má rakouský producent Nichi Mlebom). Rocková špína se tady potkává se znepokojujícím existenciálním pocitem zmaru. Trio sinks nezapře vlivy postpunkových a noiserockových hrdinů minulosti, ale nepřišli je napodobovat. Vedou vlastní válku s nudou, frustrací a nejistotami, v níž jsou jejich zbraněmi vztek a hlučné kytary.“ (Karel Veselý, Česká televize)

51 hlasujících vybíralo z 99 alb.




Zahraniční

4. Squid – Bright Green Field (Warp) 25 bodů
„Možná to nebylo úplně vědomé, ale nakonec jsme udělali zatraceně divnou desku,“ zhodnotil debut původně brightonské kapely Squid její frontman Ollie Judge. Squid si s debutem dali načas a bylo to ku prospěchu věci, na albu se nakonec neobjevil žádný z jejich předchozích singlů. Ty dnes působí jako sice důležitá a nezpochybnitelná, ovšem pouze praktická cvičení k něčemu většímu. Bright Green Field zachovává všechny přednosti kapely: energii, dynamiku i svěžest, ale působí ohromně dospěle a dotaženě. Squid se nebojí chytlavých hitů ani rozsáhlých gradovaných útvarů, svou téměř hodinu dlouhou prvotinou také zavřeli pusu všem, kdo si mysleli, že na labelu Warp kytarová kapela nemá co dělat. Singlová Narrator s hostující Marthou Skye Murphy navíc patří k jedněm z nejsugestivnějších tracků roku.

„Od jejich nejranějších nahrávek bylo jasné, že Squid budou schopni svůj potenciál skutečně naplnit pouze tehdy, když jim bude poskytnuta plocha dlouhohrajícího alba, na které budou moci vyprávět příběh plynoucí tempem a směrem, které si sami určí. Na Bright Green Field, ve vší jeho podivné, zběsilé a fantastické nádheře, nakonec došli ještě dál.“ (Will Richards, NME)

56 hlasujících vybíralo ze 178 alb.

Info

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #93: Nevíš, kde je doma?

Michal Pařízek 02.12.2022

Konec roku je vždycky na morál, letos ale připomíná horskou dráhu, jejíž obsluha si odešla někam něco zařídit a po cestě zapomněla, že má motor vypnout. Kam zmizel listopad?

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Hádanky z Utrechtu #4: Weird pop

Michal Pařízek 14.11.2022

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Šejkr #91: Mezi řečí

Michal Pařízek 04.11.2022

Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor...

Šejkr #90: Možná jednou

Michal Pařízek 21.10.2022

Když jsem se ve čtvrtek podíval, co se děje, tak jsem zapomněl na všechno. Na nemoc, na babí léto, i na Kendricka. Události z bratislavské Teplárně mě paralyzovaly.

Konvulzivní pulz Laokoon

Viktor Hanačík 20.10.2022

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá 17.10.2022

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro svou narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden...

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace