Dvě tváře temnoty (Nāv & Lūt)

Jihočeské formace Nāv a Lūt spojuje nejen geografická blízkost, přátelství a tři písmena v názvu. Pojítkem je i svojské pojetí toho, jak přistupují ke svým žánrům. Blackaři Nāv míchají hrubý přístup s melodiemi i punkovou energií a za sebou mají dvě velmi pozitivně přijatá alba Smrtci a Arcizlo. Lút se naproti tomu noří do bahnitých vod špinavého, death metalem impregnovaného postsludge a jejich diskografie čítá zatím pouze jedinou, jakkoliv výživnou eponymní nahrávku. Na konci loňského roku se potkali na společném kazetovém splitku jednoduše nazvaném jen jmény kapel.

Lūt zatím svou tvorbu označovali pouze latinskými číslicemi a vypadá to, že v této stylové drobnosti hodlají pokračovat. Při letmém pohledu tak může označení V. a VI. vyvolat drobný zmatek – ten se rozptýlí ve chvíli, kdy sáhneme po debutu, na kterém najdeme předcházející část číselné řady. Devítiminutovka strávená ve společnosti Lūt uteče za zvuků repetitivních riffových stěn, které tu doomově zpomalují, onde zase neseny na sofistikovaně vystavěné rytmice nečekaně zrychlí. Celé je to zvukově tak akorát špinavé, masivní a obzvláště v případě druhé skladby VI. nesmírně hypnotické. Muzika neztrácí přehlednost a melodie, Lūt jsou schopni – a to beze slov – vystavět velmi funkční kompozice s vývojem i hmatatelnou atmosférou. A výhradně číselné pojmenování nechává velký prostor pro fantazii.

Zatímco Lūt využili svou stranu kazety pro prezentaci nového materiálu, Nāv nahráli dva covery. Skladba Zpěv alternativní písničkářky Dagmar Andrtové-Voňkové, postavená na působivém vokálu a mírně disonantní hře smyčcem na kytaru, se proměnila v přímočarý blackmetalový nářez, který do sebe nasál minimalismus písně a zdůraznil její vnitřní dravost, když vokální party převzala Kremace, momentálně působící v projektu Slať. Působí-li původní Zpěv jako obraz rozeklaných hor za denního světla, Nāv jej přesunuli do dramatické bezměsíčné noci. Je třeba vésti koně (Plastic People of the Universe) je coby cover poněkud opatrnější, i tak ale výsledku blackmetalový treatment sluší. Píseň působí ještě výhružněji, dialog dvou growlerů Ivarga a Hroma posouvá rurální atmosféru do jakéhosi fantaskního, rituálního meziprostoru. Underground na relevanci neztrácí.