Články / Reporty

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | Do 30.11.-0001

Někdy zní název kapely jako magické zaklínadlo a někdy jsou kapely kouzelné. Obojí platí o Aluk Todolo. Francouzská instrumentální trojice zanechala řádnou stopu na loňském ročníku festivalu Brutal Assault, letos si v pražském sklepu Underdogs‘ střihla samostatný koncert. Magie zůstala, vyvstaly ale momenty, u kterých nezbylo než kroutit hlavou.

Třeba domácí support, resp. pořadí vystupujících. Otvírali Náv, objev domácí blackmetalové scény. Trojice přivezla nejtvrdší set večera postavený na kontrastech zběsile maniakálních pasáží s pomalými, až doomovými mezihrami. Nebylo to tak detailní a zvukově hravé jako na albu, pochopitelně, dopředu se prodrala zvuková intenzita a působivost okamžiku podpořená démonicky rudým světlem, svíčkami i soustředěností muzikantů.

Pak rozjel svůj introvertní, ambientní set Tomáš Niesner. Hluk, zvuková matérie, ze které postupně, jako z mlhy, vystupoval pulzující rytmus, aby se tamtéž zase utopil. Po útočných Náv celému večeru spadl řetěz. Na to, aby se člověk dokázal do Niesnerovy hudby plně ponořit – a že ta to vyžaduje – byla už energie publika příliš vyšponovaná. Niesnerovi, klečícímu na zemi u svých mašinek, by to více slušelo na začátku programu. Atmosféru totiž dokázal vystavět parádní, jen se na jeho snovou, meditativní hudbu ladilo poněkud obtížně.

fotogalerii z koncertu najdete zde

Aluk Todolo jsou mistři v tom, jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. Hudebně se od blackových náznaků mixovaných s krautrockovou hypnotičností na starších deskách přesunuli spíše k jakémusi hutnému space rocku, který omamuje šamanskou přímočarostí basy a bicích a trhá nepředvídatelnou kytarou. Ta se pro změnu od mantrických, jen na několika tónech postavených sólech pohybuje až k drtivým plochám kytarových vazeb. Účinek to má doslova transovní, Aluk Todolo vyvolávají strnulé, zasněné pohledy i divoké taneční kreace. Jevišti ponořenému do tmy a houstnoucí mlhy dominovala zavěšená žárovka, která muzikanty osvětlovala podle intenzity elektřiny, již kytara spotřebovávala. Jednoduché a vysoce efektní.

Konec přišel až příliš brzy. Po třičtvrtěhodině bylo po všem, kapela se schovala za černý závěs a k přídavku ji nepřesvědčilo ani mohutné vytleskávání. Nečekávaný závěr jako by koncert připravil o katarzi. Takhle zůstalo jen u pokrčení ramen a pocitu neuzavřenosti.

Info

Aluk Todolo (fr) + Náv + Tomáš Niesner
28. 8. 2019 Underdogs', Praha

foto © Lucia Banáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.