Články / Sloupky/Blogy

Karlovarské korzo II.

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 06.07.2014

U můstku před Thermalem už dlouhá léta, možná desetiletí, stojí kočáry tažené koňmi, připravené pro lázeňskou honoraci. Od včerejšího odpoledne už kolem nich budu chodit s větší úctou. Že si o nás koně nemyslí nic dobrého, se dá možná očekávat, ale nakolik to je ve skutečnosti tristní, mohli někteří z nás zjistit až v hořké komedii O koních a lidech islandského režiséra Benedikta Erlingssona. Zábavné historky z izolovaného islandského údolí, které obývá úzká komunita lidí, jsou vyprávěny jednou z pohledu koní, jindy z perspektivy jejich majitelů, vždy zábavně, stroze a po islandsku. Nechybí vztahy (koně nebo koňáci, všechno jedno), Rusové a alkohol, promítání v Karlových Varech je nabíledni. Láska ke koním není pro příznivý dojem z filmu úplně zásadní, bavit se budete tak jako tak. A rozhodně je to jednodušší než fandit Holanďanům. Současný oranžový tým má přibližně takové charisma jako Doktor z hor, šibující Suarez je oproti valachu Robbenovi alespoň sexy.

O koních a lidech jsme si notovali taky při letmém setkání s Ondřejem Štindlem, tedy hned poté, co mi byla v dobrém vytknuta neúčast na představení snímku Místa, na které jsem jednoduše zapomněl. Těšme se na Místa v září v českých kinech, zvěsti o nich jdou náramné a plakát vypadá skvěle. Rozhovor s Benem Riversem v červnovém Full Moonu mě na jeho filmy navnadil, anotace z programu o „nabyté vnitřní síle, kterou pak hlavní hrdina šíří skrz transcendentální black metal“ lákala na snímek Zaklínadlo k odehnání temnoty ještě víc. Nezklamal překladatel, pro kterého jsou jemné nuance mezi metalovými styly hlubokým tajemstvím. Samotný režisér nás před projekcí uklidnil, že film má jen 90 minut a kdyby se nám nelíbila jedna část, tak nás třeba zaujmou dvě další. Přesně tak to bylo, úvodní hippie konverzačka byla nesnesitelně ehm, transcendentální, meditační prostřední část a závěr v podobě blackmetalového koncertu už zaujali mnohem víc. Individuální, uznávám.

Měsíc strávený před sedmi lety v Mexiku ve mě zanechal hlubokou stopu, kterou film Běloby (Güeros) důrazně prohloubil a obávám se, že tenhle dojem jen těžko něco z letošního ročníku překoná. Bez ironie obyčejný film, který si na nic nehraje a podvratně si tropí legraci nejen z Mexičanů samotných, ale také z jejich slavné filmové historie (což je doslova rouhačské, jsou na to ohromně hrdí) a hlavně z obrazu toho, jak dnešní Mexičané podle svých současných úspěšných snímků před světem vypadají. Pokud chcete vidět současné Mexiko, Běloby jsou tou nejlepší volbou.

Snad žádný snímek neukazuje společenský zmatek, střet mezi tradicemi a moderním světem a zároveň ohromný smysl pro humor lépe. Srovnání chudinských slumů, stísňujících rozžhavených sídlišť a levicově zapáleného univerzitního kampusu je chaotické a schizofrenní, stejně jako celé Mexiko. O příběh ve skutečnosti nejde, byť je svižný, vtipný a poutavý, důležitá je nálada a výsledný dojem. Okamžitě jedu zpátky. Běloby také potvrzují doslova záplavu mladých výrazných herců, o Elle Fanning jsme psali včera, Sebastián Aguirre v Bělobách a Roger Jean Nsengiyumva v britském filmu Šestnáct září neméně výrazně. Snímek Šestnáct stojí za zmínku, strohé sociální drama bez sentimentu, bývalý dětský voják z Konga se vyrovnává s městskou džunglí.

Včerejší vyvrcholení šílenství okolo Mela Gibsona vyvrcholilo projekcí jeho Apocalypta, vzpomínky na Mexiko ožívají definitivně. Apocalypto jsem viděl právě tam, v multiplexu ve čtvrti Naucalpan v Mexico City. Byla to premiéra, bylo narváno a smálo se úplně celé kino. Přátelé mi pak překládali rozhořčené články v novinách, kde se historici rozčilovali, že si Gibson z dějin země udělal Matějskou pouť. Apocalypto v Mexiku nikdo nebral vážně, snad jen obyvatelé vesnice u vodopádu Salto de Eyipantla, kteří mají živnost zaručenou na několik let dopředu. Návštěva vodopádu ale stojí vážně za to, narozdíl od filmu samotného. Účast Mela Gibsona v Karlových Varech se pochopit dá, projekce Apocalypta určitě ne. Ale už jsou naštěstí oba pryč.

Info

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
4. - 12. 2014, Karlovy Vary
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #130: Family show

Michal Pařízek 17.05.2024

„It’s not big and it’s not special.“ Nevím, proč mě ten slogan takhle chytnul, ale běží mi hlavou už týden. Spolu s Pocahontas rodinou, Big Special a dalšími.

Tak daleko, tak blízko: Selina Maisch

redakce 10.05.2024

Krátká anketa pro pianistku švýcarské kapely Glaston, před pražským koncertem.

Preview: Lonnie Holley vs. Lord Spikeheart

Michal Pařízek 09.05.2024

Na smíchovském břehu proběhnou dvě akce, které stojí za to neminout, v rámci určitého zrychleného režimu snad půjde oběhnout MeetFactory i Underdogs‘. A zítra do Brna!

Vstupní prohlídka: Kee Avil

redakce 07.05.2024

Kanadská avantgardní písničkářka, producentka a kytaristka Vicky Mettler vystoupí za týden v MeetFactory. Co dělá ve volném čase a na čem nejvíce pracuje?

Šejkr #129: „see and don't see“

Michal Pařízek 03.05.2024

Festivaly, svátky, narozeniny. Jako by toho nebylo málo samo o sobě a teď se k tomu přidalo i mistrovství světa ve snookeru...

Donaufestival 2024: To nejlepší

redakce 01.05.2024

Donaufestival 2024 opět potvrdil komplexnost dramaturgie a genius loci historického rakouského městečka na břehu Dunaje.

Sharpe 2024: To nejlepší

redakce 29.04.2024

Odjíždíme dojatí a tento rok i trochu hladoví, ale rozhodně ne po zážitcích, těch máme plné kapsy.

Šejkr #128: Hlavně aby to nebylo naposledy

Michal Pařízek 19.04.2024

Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace