Články / Reporty

Když si kapela vozí léto s sebou (Bukahara)

Když si kapela vozí léto s sebou (Bukahara)

Václav Valtr | Články / Reporty | 25.03.2023

Dlouho dopředu oznámený koncert měl být původně v komorním prostoru pražského Café V lese. Mé obavy, že se tam fanoušci jen sotva vejdou, byly oprávněné a koncert byl přesunut do mnohem velkorysejšího sálu Paláce Akropolis. Překvapilo, že i tam byl koncert vyprodán. Značnou část publika tvořili zřejmě pražští Němci, multiinstrumentalisté z Kolína nad Rýnem jsou totiž doma nadmíru populární a vyprodávají mnohem větší koncerty.

Bukahara se dali dohromady v roce 2009 jako buskingový projekt a jejich pouliční kořeny jsou dodnes patrné – čtyři multiinstrumentalisté s lehkostí a energií obsluhují několik nástrojů najednou a zároveň jsou neustále propojení s publikem a ani letos, s vydáním pátého alba neztrácejí nic ze své živelnosti. Všichni zkrátka suverénně působí dojmem, že mezi velkým pódiem a ulicí není velkého rozdílu.

Přesto pozorný posluchač sezná, že po technické stránce mají k dispozici více než jen akustické nástroje a škopek. Pestrá paleta je doplněna efekty a zvukem, který vytváří dojem velkého bandu, nicméně stále vše zvládají ve čtyřech. Daniel Avi Schneider střídá mandolínu s houslemi a Ahmed Eid basu s perkusemi. Mnohem výrazněji pak působí kousky Maxe von Einema, který vyměňuje trubku za trombón, chvílemi se doprovází na zvonkohru a v závěru se chopí dokonce suzafonu – vše s patřičnou pompou, protože je to právě on, kdo se snaží co nejvíce rozpumpovat publikum. V klidnějších pasážích se pozornost publika zaměřuje především na hlavního zpěváka Soufiana Zoghlamiho, který se doprovází na kytaru a perkuse.

Od prvních něžných tónů až po rozparáděný závěr se Bukahara drží svého osobitého hudebního projevu, kde se mísí folk s blízkovýchodními vlivy, špetkou jazzu, ale i ozvěnami ska či Balkánu. Posluchači mohou připomenout místy Balkan Beatbox, jindy Manu Chaa a onehdy třeba Paris Combo. Jejich specifický koktejl je ideální kombinací na prosluněnou festivalovou stage, ale tento koncert jasně dokázal, že nejen tam. Sál plný fanoušků jim dával zapravdu, navíc svou oddanost dokazoval sborovým zpěvem největších hitů.

Vypalovačky zdaleka nezazněly všechny, šlo přeci jen o turné ke zbrusu novému albu Tales of The Tides. To si ovšem v ničem nezadá s těmi předchozími a krom chytlavých melodií je plné i textů s tématy, která jsou pro kapelu typická – hledání sebe sama, lidská solidarita a naděje. Bukahara patří k těm skupinám, jejichž produkce má blízko ke klišé, ale srdečný projev takové zdání rychle smaže.

Kolínská banda nepotřebovala předkapelu, aby publikum rozpálila, obratné triky, aby všechny dojala, ani přemlouvání, abychom do toho dali všechno. Svým vystoupením ani nerozporovali „slunečný“ charakter vlastní tvorby, protože i přes řadu teskných a smutných písní vozí radostné léto s sebou a byla radost jej s nimi sdílet.

Info

Bukahara (de)
23. 3. 2023 Palác Akropolis, Praha

foto © Kateřina Fialová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pohodu potrebujeme (Pohoda 2024)

Richard Michalik 14.07.2024

Headlinerom poobedia bolo po prvých šuškandách sledovanie radaru SHMÚ a neustále návštevy osviežovacích staníc. Väčšinu návštevníkov, ale vysoké teploty neodradili...

Oáza neklidu a divnosti (Hradby samoty 2024)

Kryštof Kočtář 14.07.2024

Kdo je schopen najít krásu nejen v hroutících se novostavbách, ale rovněž prastarých ruinách, jistě by ocenil zámeček. Okna byla potažena...

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace