Články / Recenze

Kristian Harting jako zaručená náhoda

Kristian Harting jako zaručená náhoda

mArcElkrIz | Články / Recenze | 15.05.2014

Málokdy se vám stane, že mimoděk kápnete na album, které vám hned na první dobrou nakazí organismus a vynutí si opakovanou dávku. Track za trackem, bez nutnosti derivace, selekce. Většinou dostanete zaručenej tip nebo jedete ke známým pramenům. Ale náhodná srážka?

Nepřipravený, rovnýma nohama jsem skočil do vln s bójí nazvanou Kristian Harting. Hladina se zavřela, nad hlavou se slila stěna z táhlého, těžkého zvuku elektrické kytary. První track. Akustická kytara a hlas. Hlas vypravěče chvílemi až do falsetu. Soul Collector. Hlas se vrství, znásobuje, sílí, v pravou chvíli opět zatěžkán pevnou stěnou. Následující Feathered Ghosts potvrzuje směr, objevují se různé syntetické plochy. Práce s vokálem je dominantní, ten se klene, táhne i odsekává, nesčetněkrát halen do dozvuků a prostorů (Walk with Thor) tvoří nosnou kostru, udává směr (First Applause). Sem tam má člověk pocit, že mu vše splývá do neprostupné lo-fi mlhy. Možná se i ztratí. Záchytnými body budiž svižnější Balance s křepčícím kytarovým motivem, chroptivě děsivá Float nebo singlová Queen of the Highway s industriálně-elektronickou rytmikou a hřmotnými momenty elektrické kytary. A zas ten nahallovaný zpěv! A pak je tu jeden velmi povedený taneček rozkročený mezi juchající/mátožnou hipí Kalifornií a betonovým germany folk rockem. Sole Dancer.

Chcete pořádně energickou porci nabroušených kytar a protrženou hráz slovních výstřelů a výstřelků? Miřte do jiných vod. Milujete písničkářské desky, z nichž frustrace a obsese cákají v extra silných dávkách? Nezatratili jste Becka v časech Sea Change? Hýčkáte si tmavé Corganovo Adore? Dáváte přednost flanelkovosti lupajících strun a nedohmatů před leskem a bídou radio-friendly soundu? Všepožírající atmosféře a funkčnímu minimalismu před super-egoistickou profi instrumentací? Raději pohanský sever než olivový jih? Cloumá-li s vámi stesk po nedotknutelné hlasové šperkařině Jeffa B., při Kamikaze vám svitne naděje. Chlapík z Kodaně je tu pro vás.

Album Float vám dech zřejmě nevyrazí, na to se v těchhle vodách nehraje. Prostě si zaplavte, žádné vlnobití vás nepohltí. Autor tvrdí, že se snaží pouze komunikovat se světem pomocí písní a hudby. Oficiálně uváděné kořeny beru s rezervou a pokračuji dalším tempem, potvrzuji příjem, čekám na další ucelenou komunikaci a stávám se 333 fanouškem vlnobijce Kristiána na fb.

Info

Kristian Harting - Float (Exile on Mainstream, 2014)
http://kristianharting.dk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Písně, které chceš obejmout (Adrianne Lenker)

Jiří Přivřel 02.12.2020

To, co by u jiného mohlo být jen skicou, stává se tady hotovou a hodnotnou nahrávkou.

Přiznaná posedlost Depeche Mode (Greg Puciato)

waghiss666 01.12.2020

Greg Puciato není druhý Mike Patton, ani si to nemyslí, na rozdíl od velkohubých onanií recenzentů, z nichž jeden poslal album do světa dřív, než ho svět měl slyšet.

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.