Adam Aubrecht | Články / Recenze | 19.02.2022
Kniha nizozemské spisovatelky, výtvarnice, filozofky a písničkářky Evy Meijerové nazvaná Ptačí domek nabízí intimní příběh Len Howardové. Houslistky, která se rozhodla svou kariéru v londýnském orchestru vyměnit za osamocený život na anglickém venkově, kde pracovala jako amatérská bioložka až do konce svého života. Ptačí domek je částečně založený na reálných událostech, autorka se inspirovala skutečnou osobou.
Román má podobné charakteristiky jako hlavní postava: líčení života je citlivé až přecitlivělé, neobvyklé svým ponorem do nitra hrdinky, díky čemuž je čím dál více rezignováno na okolní dění. Proudy myšlenek Len Howardové mají rozličné zákruty, avšak alespoň jemný pramen se vždy stáčí ke zkoumání a pozorování ptáků. Tento zájem nabývá na síle a stává se smyslem života. Howardová postupně opouští vše ostatní, díky rozhodnutí žít v ústraní je stále méně konfrontována se světem okolo. Kniha nám předestírá obdivuhodný žebříček hodnot hlavní hrdinky, která nepřestává fascinovat svým osudem. Lze ovšem takový život považovat za naplněný?
Blízkost k popisované osobě je zjevná již z letmého pohledu na život Evy Meijerové. Kromě toho, že se s dílem Howardové seznámila již během vysokoškolského studia, má autorka k ptačí říši také velmi blízko. Její dizertační práce se zabývala podobnou tématikou, založila nizozemskou odnož organizace Minding Animals a taky vydala publikaci Řeč zvířat. Podobně zkoumá „řeč“ života Len Howardové, což je zjevné nejen z pozoruhodného množství informací o ní, ale i z citlivosti, s jakou Meijerová k tématu přistupuje.
Příběh Len Howardové není popisován, je prožíván. Emoce prosté patosu jsou vetknuty do všedních dní výjimečné ženy, jejíž touha věnovat se své vášni určila způsob jejího života. Autorka netvoří biografii ani mnohovrstevnatý román, její práce připomíná svazek úvah, k čemuž napomáhá použití ich formy. Ptačí domek není knihou, která by lákala velkým množstvím zvratů, její hodnota tkví jinde. Ve zkoumání možností, jak nazírat na život. Třeba z ptačí perspektivy.
Riikka Hajman 01.03.2023
Album by se dalo vnímat jako shrnutí Popova života a kariéry: některé songy připomínají The Stooges, ale jsou tu i zvukové experimenty typické pro jeho pozdní období.
Patrik Kratochvíl 23.02.2023
Roadtrip měl predispozice být rapovou deskou roku, nakonec z toho ale vyšla „jen“ lehce nadprůměrná kolekce hitovek, které se hodí do playlistů, ale nenabízí nic navíc.
Magdalena Fendrychová 17.02.2023
Navzdory řečenému je celé album prodchnuté nadějí, skrze upřímně vyprávěné příběhy skýtá pohled do vlastních srdcí.
Martin Šinkovský 12.02.2023
Hřmotný, oplácaný, v obličeji se mu odráží nevyzrálost mladíka přicházejícího z vidlákova do velkoměsta. Superman.
prof. Neutrino 09.02.2023
Po zániku investigativního serveru WikiLeaks se zdálo, že přišli bojovníci za svobodu informací o svůj hlavní zdroj. V roce 2014 ale vznikla investigativní platforma „občanské novinařiny“ Bellingcat.
Natálie Dvořáková 07.02.2023
Deska Hey Girl je definicí hořkosladkosti – v jednotlivých písních prožíváme s autorkou bolest, zklamání, strach, ale i obyčejné radosti a velké oslavy.
Martin Šmíd 02.02.2023
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent.
Julie Šafová 01.02.2023
Navzdory slabé dějové lince nechybí Babylonu technická preciznost ani živelná energie, která snímek žene kupředu.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.