Adam Aubrecht | Články / Recenze | 19.02.2022
Kniha nizozemské spisovatelky, výtvarnice, filozofky a písničkářky Evy Meijerové nazvaná Ptačí domek nabízí intimní příběh Len Howardové. Houslistky, která se rozhodla svou kariéru v londýnském orchestru vyměnit za osamocený život na anglickém venkově, kde pracovala jako amatérská bioložka až do konce svého života. Ptačí domek je částečně založený na reálných událostech, autorka se inspirovala skutečnou osobou.
Román má podobné charakteristiky jako hlavní postava: líčení života je citlivé až přecitlivělé, neobvyklé svým ponorem do nitra hrdinky, díky čemuž je čím dál více rezignováno na okolní dění. Proudy myšlenek Len Howardové mají rozličné zákruty, avšak alespoň jemný pramen se vždy stáčí ke zkoumání a pozorování ptáků. Tento zájem nabývá na síle a stává se smyslem života. Howardová postupně opouští vše ostatní, díky rozhodnutí žít v ústraní je stále méně konfrontována se světem okolo. Kniha nám předestírá obdivuhodný žebříček hodnot hlavní hrdinky, která nepřestává fascinovat svým osudem. Lze ovšem takový život považovat za naplněný?
Blízkost k popisované osobě je zjevná již z letmého pohledu na život Evy Meijerové. Kromě toho, že se s dílem Howardové seznámila již během vysokoškolského studia, má autorka k ptačí říši také velmi blízko. Její dizertační práce se zabývala podobnou tématikou, založila nizozemskou odnož organizace Minding Animals a taky vydala publikaci Řeč zvířat. Podobně zkoumá „řeč“ života Len Howardové, což je zjevné nejen z pozoruhodného množství informací o ní, ale i z citlivosti, s jakou Meijerová k tématu přistupuje.
Příběh Len Howardové není popisován, je prožíván. Emoce prosté patosu jsou vetknuty do všedních dní výjimečné ženy, jejíž touha věnovat se své vášni určila způsob jejího života. Autorka netvoří biografii ani mnohovrstevnatý román, její práce připomíná svazek úvah, k čemuž napomáhá použití ich formy. Ptačí domek není knihou, která by lákala velkým množstvím zvratů, její hodnota tkví jinde. Ve zkoumání možností, jak nazírat na život. Třeba z ptačí perspektivy.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
Petr Mareš 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...
Filip Švantner 11.04.2022
Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.