Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální umělec Sergi Palau.
Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel elektronické hudby Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální mág Sergi Palau při zahájení 10. ročníku multimediálního festivalu Spectaculare. Jejich téměř mysticky laděná performance byla umocněná sakrálním geniem loci pražského Kostela u Salvátora. Čistě technicky neměli s sebou Murcof s Palauem žádné sofistikované nádobíčko, v podstatě jen laptopy a mix. Nešlo však o ně, ale o celkovou mysteriózní atmosféru. Zvukově se koncert nesl ve vibracích experimentální elektroniky na rozhraní deep ambientu, posttechna a filmové hudby.
Na zadní stěně chrámu se ve vertikálním plánu střídaly detailní kaleidoskopické náhledy nahých lidských těl, jež se rozpadala na elementání částice. Vzájemně propletená těla jako symbol vyjádření svobody, ale i omezenosti. Vizualizace kvantové teorie o efemérní povaze složení hmoty a iluzornosti lidského bytí, kde každý jedinec je jen zrnko písku v hlubokém temném vesmíru na horizontu událostí. Opulentní performance jako by měla poukázat na univerzální lidský úděl - každý/á z nás je sice svébytná entita, přesto jsme součástí kosmického celku, který se neustále rozpadá a znovuseskupuje v nových transpozicích. Makrokosmos i mikrokrokosmos ve fluidním procesu směřující k finální entropii.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Možná že vystoupení mohl ještě umocnit éterický vokál nebo taneční choreo, protože dvojice civilních laptopistů v centru chrámu není bůhvíjak působivá. Ovšem byl to mocný zážitek, který „kazil“ jen pozdní příjezd vlaku kvůli nehodě v kolejišti. To by mohlo být doplňující poselství: smrt a entropie jsou tu stále s námi.
Učebna U56 na ZŠ Dukelských hrdinů je téměř prosta spacáků. Mnoho nocležníků a nocležnic se už Varů a filmů nasytilo, jiní plánují až závěrečný víkend a ještě tu nejsou. Přijíždějí jen někteří prezidenti, ale ti asi přespí jinde, ranní fronta na jedinou dostupnou sprchu by jim mohla vadit.
Výměna oldschoolových fanoušků The Cure za tradiční pohoďáckou směsici návštěvnictva. Příjemně vláčné rozbíhání festivalového provozu. Triumfálnímu návratu Damona Albarna na trenčínské letiště nahrávalo po celý den i počasí pod mrakem, které jako by chtělo konečně odměnit organizátory za extrémy předešlých ročníků. Kde ale najít nejlepší kávu?
Jeden z narozeninových dárků dostala Pohoda už před začátkem festivalu. Prodloužená smlouva na pronájem trenčínského letiště zaručuje tradiční kulisy i do dalších let.
Je to kouzelně neotesané, uřvané a přece svým způsobem britsky elegantní, napojené na ty nejhlubší postpunkové zdroje. A pak je tu dokonalý smysl pro timing: kdy skladbu vyšponovat repeticí, kdy ji zlomit do ticha, kdy explodovat, v tom je kapela neomylná.
Můj pobyt na festivalu se překlopil do své druhé poloviny, a to znamená v záplavě intenzivních filmových zážitků jediné: rostoucí pocit únavy a vyčerpání.
Kromě horkých pramenů se na festivalu můžete napájet i emocemi, když máte štěstí a když risknete nějaký ten stres navíc.