Články / Recenze

Mlčící zvíře čeká (Lázně Kobalt)

Mlčící zvíře čeká (Lázně Kobalt)

Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 03.03.2017

Koncepce deklamovaného a nikoliv zpívaného textu má v českém undergroundu tradici hlubokou stejně jako ornice jeho dávného soka, komunistických úderníků. Enigmatické postuláty Pavla Zajíčka z DG307 (pro neznalé diagnóza, se kterou se kdysi chodilo do blázince), Mikoláš Chadima a jeho MCH Band s Ivanem Wernischem v ústech a vlastně i ten Skrytý půvab byrokracie, domovská toť kapela Josefa Jindráka, hlavy labelu Polí5, který nahrávku vydává. Jako by tu zpěv byl něco odporně normálního, programově líbivého, přináležejícího do světa mainstreamu. Děvka nakažená syflem, která jde s každým a jež z každého vážně míněného verše udělá jen laciný popěvek a jeho význam spláchne do kanálů morálního bahna.

A opravdu! Své existenciální verše pronáší Ivo Stefan intenzivně s dikcí akčních básníků. Vykřikuje je do světa a jindy je zas jen rezignovaně drmolí. Zatavuje je do hudebních nosičů, jako by měl strach, že zůstanou ležet zapadlé kdesi na zažloutlých stránkách knih zapomenutých v zaprášených policích antikvariátů. S hudebními podklady a klavírními variacemi Jakuba Novosada se pak šťastně potkává v zádumčivých atmosférách a zakouřených prostorách pochybných městských zákoutí, které se při poslechu doslova zhmotňují skrze kalné oči ztracených existencí.

Jednu polohu hlasu umně maskují různé studiové triky s efekty, delayem a vrstvené plochy. V několika písních bezútěšnou náladu protne hlas hostující Ivany Stanislavové z kapely Oswald Schneider. Samotný klavír zní krásně a připomene kompozice Filipa Topola, v doprovodu synteticky naprogramované kapely i Psí Vojáky. Básnické metafory bohužel občas z hudby osaměle ční, vytrženy z kontextu vypointované do mrazivého trapna.


Jakub Novosad předvádí skvělou skladatelskou i aranžérskou práci. Citlivě balancuje mezi šansonem, alternativou a ruchy industriálního ambientu. Přednes Ivo Stefana osciluje mezi patetickou rozmáchlostí a hospodským hejskovstvím, jeho bá/snění by potřebovalo několik editorských škrtů a možná i větší porci nadhledu. Nastolenou vážnost dokáže jedním slovem či veršem překotit do lascivně nejapného žertu, jako by celý epos strhl ze stolu, podpálil ho a spiklenecky na nás pomrkával, že to přeci byl jen trapný fórek.

Zakleti v meziprostorech tak tlakem obou stran možná destilují silný výluh z reality naložený ve vakuu nesmyslnosti bytí.

Info

Lázně Kobalt - Lustry v zemětřesení (Polí5, 2016) www.poli5.bandcamp.com/album/lustry-v-zem-t-esen

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?