Články / Recenze

Mlčící zvíře čeká (Lázně Kobalt)

Mlčící zvíře čeká (Lázně Kobalt)

Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 03.03.2017

Koncepce deklamovaného a nikoliv zpívaného textu má v českém undergroundu tradici hlubokou stejně jako ornice jeho dávného soka, komunistických úderníků. Enigmatické postuláty Pavla Zajíčka z DG307 (pro neznalé diagnóza, se kterou se kdysi chodilo do blázince), Mikoláš Chadima a jeho MCH Band s Ivanem Wernischem v ústech a vlastně i ten Skrytý půvab byrokracie, domovská toť kapela Josefa Jindráka, hlavy labelu Polí5, který nahrávku vydává. Jako by tu zpěv byl něco odporně normálního, programově líbivého, přináležejícího do světa mainstreamu. Děvka nakažená syflem, která jde s každým a jež z každého vážně míněného verše udělá jen laciný popěvek a jeho význam spláchne do kanálů morálního bahna.

A opravdu! Své existenciální verše pronáší Ivo Stefan intenzivně s dikcí akčních básníků. Vykřikuje je do světa a jindy je zas jen rezignovaně drmolí. Zatavuje je do hudebních nosičů, jako by měl strach, že zůstanou ležet zapadlé kdesi na zažloutlých stránkách knih zapomenutých v zaprášených policích antikvariátů. S hudebními podklady a klavírními variacemi Jakuba Novosada se pak šťastně potkává v zádumčivých atmosférách a zakouřených prostorách pochybných městských zákoutí, které se při poslechu doslova zhmotňují skrze kalné oči ztracených existencí.

Jednu polohu hlasu umně maskují různé studiové triky s efekty, delayem a vrstvené plochy. V několika písních bezútěšnou náladu protne hlas hostující Ivany Stanislavové z kapely Oswald Schneider. Samotný klavír zní krásně a připomene kompozice Filipa Topola, v doprovodu synteticky naprogramované kapely i Psí Vojáky. Básnické metafory bohužel občas z hudby osaměle ční, vytrženy z kontextu vypointované do mrazivého trapna.


Jakub Novosad předvádí skvělou skladatelskou i aranžérskou práci. Citlivě balancuje mezi šansonem, alternativou a ruchy industriálního ambientu. Přednes Ivo Stefana osciluje mezi patetickou rozmáchlostí a hospodským hejskovstvím, jeho bá/snění by potřebovalo několik editorských škrtů a možná i větší porci nadhledu. Nastolenou vážnost dokáže jedním slovem či veršem překotit do lascivně nejapného žertu, jako by celý epos strhl ze stolu, podpálil ho a spiklenecky na nás pomrkával, že to přeci byl jen trapný fórek.

Zakleti v meziprostorech tak tlakem obou stran možná destilují silný výluh z reality naložený ve vakuu nesmyslnosti bytí.

Info

Lázně Kobalt - Lustry v zemětřesení (Polí5, 2016) www.poli5.bandcamp.com/album/lustry-v-zem-t-esen

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.