Články / Moon Crew

Moon Crew #16: Filip Kůstka

Moon Crew #16: Filip Kůstka

redakce | Články / Moon Crew | 08.06.2020

V seriálu Moon Crew, který jsme spustili v rámci oslav deseti let Full Moonu, vám představujeme dalšího člena Měsíční posádky. Filip Kůstka je zapálený fanoušek elektronické hudby, který dělí svou existenci mezi Prahu, Ústí a zahraniční festivaly. Z těch pak do Full Moonu přiváží nádherné fotky. Ve volném čase počítá, kolik koncertů a afterparties s přáteli je schopen vměstnat do jednoho pracovního týdne, čte komiksy a vyhledává novou hudbu. V Moon Crew se podělil mimo jiné i o svoje tipy.

Kdy a jak ses seznámil s Full Moonem, co tě k němu přivedlo?

S Full Moonem jsem se potkal prvně na baru v již neexistujícím ústeckým experimentálním prostoru Mumie, kde měli zkušebnu Houpací koně. Druhý setkání padlo skrz email, kde jsem poptával magazíny a weby, za které bych mohl eventuálně fotit akce. Chtěl jsem focení spojit se svojí obsedantní potřebou vidět a zažít všechno.

Víme, že máš rád elektronickou hudbu. Má ovšem hodně podžánrů, variací. Co posloucháš nejradši?

Z elektroniky mám rád snad všechny žánry, ale poslední roky si ujíždím na takzvaném melodic technu, které se u nás hraje bohužel jen minimálně. Občas nějaká akce proběhne v Roxy nebo ve Vibe Clubu v Brně, jinak spíš jezdím na festivaly do zahraničí. Z interpetů mám rád třeba Undercatt, Artbat a Olivera Koletzkého. Pro mě je vždy zárukou kvality Německo - odtud jsou například Booka Shade, Aparde, Moderat, Boys Noize. Taky miluju ostrovní sound, například Gorgon City a Jona Hopkinse, pokud bych ale měl něco vypíchnout, tak navždy Underworld!

Jaké festivaly tě lákají nejvíc? Jaký z těch, co jsi navštívil loni, byl nejlepší?

Festivaly jsou moje každoroční povinnost. Už delší dobu si dávám za cíl každý rok zkusit nový festival, což se zatím celkem daří. Chtěl jsem zažít Sónar v Barceloně, který byl pro mě takovou evropskou Mekkou undergroundu, vždy měl originální lineup. Tam jsem se nakonec dostal, jenže pořadatelé v jižních státech v porovnání s těma ze severu - to je nebe a dudy, takže jednou asi stačilo. Ještě chci navštívit Pukkelpop v Belgii, lákal mě i Bestival v Anglii, ten ale utichnul. Letos jsem se chystal na Mad Cool Festival v Madridu, který připravoval neskutečné obsazení, bohužel to nevyšlo. Jinak v Evropě už asi po ničem vyloženě neprahnu.

Čím dál víc mě baví spojení městských festivalů s městem jako takovým: často využívají prostor, kam by se člověk kolikrát ani nepodíval. Což mě přivádí k loňskému ADE v Amsterdamu, kde jsem byl podruhé. Během pár dní tam zažiješ několik desítek nejrůznějších eventů a uvidíš ta nejzásadnější jména elektronický scény. A k ránu se zajdeš vychillovat do otevřeného coffee shopu. To je věc k nezaplacení.

Co chybí českým festivalům? Nebo co chybí tobě na českých festivalech?

Tahle otázka padla na úrodnou půdu, protože každý rok nadávám na naši připostrachost, co se týče čehokoliv originálního. Colours of Ostrava jedou na jistotu, Metronome sází na devadesátkovou elektroniku, Let It Roll na drum’n’bass. Žalostně u nás chybí něco, jako je Melt! v Německu, který každý rok mění setup stagí, vizuály, snaží se otevřít brány všem návštěvníkům bez rozdílu v preferencích. Nebo aspoň něco podobnýho jako je Grape na Slovensku, který má vždycky spoustu aktuálních jmen. Tamní loňská stage 365 šla asi nejdál: prvotřídní zvuk a jména jako Daniel Avery, Henry Saiz nebo Max Cooper mě dostaly.

Největší problém u nás vidím v tom, že celá republika je jako jedna velká reklama. Platí to bohužel i pro festivaly: reklamní stánky s DJs na každém rohu, stage pojmenované po sponzorech, je to jak procházet se po obchoďáku...

Co plánuješ dělat v létě, když festivaly nebudou?

Každý si pochvaluje, že si konečně projede Česko a jak se na to moc těší. Já to takhle nemám, nechci brát dovolenou kvůli tripu do lesa nebo grilování na chatě. Pevně doufám, že už letos budu moct vyrazit za hranice, protože když strávím celé léto jen u nás, pak budu moct jedině prohlásit, že tenhle rok byl rokem ZERO.

Jak jsi vůbec přišel k focení? Co rád fotíš kromě koncertů a muzikantů?

Každý si vyzkoušel focení na základní nebo střední škole. Já to bral jako pokus/omyl, zkoušel jsem zachytit foťákem to, co tehdy nešlo udělat smartphonem. Moje fotky se dá brát trochu vážněji od roku 2015 nebo 2016, kdy jsem poprvé zkoušel fotit v pitu. Vždycky to bylo mým největším přáním: chtěl jsem mít svoje fotky na události a v médiích, což je stále důvod, proč fotím hlavně koncerty. Vždy jsem ke koncertním fotografům vzhlížel. Začínal jsem fotit pro Informuji.cz a pak zkusil poslat fotky do Full Moonu. Nikdy nepochopím, proč mi tehdy vůbec odpověděli: moje fotky rostly hlavně s magazínem, za to vám patří velký dík.

Jaký byl tvůj největší zážitek za poslední rok?

Loňský rok měl spoustu dobrých akcí, ale asi žádnou, kterou bych už v minulosti nezažil. Baví mě šílený nárůst hip hopu po světě i u nás. Nepamatuju si žádnou hiphopovou akci, která by byla vyloženě propadákem, což se u jiných žánrů říct nedá. Takže za mě Stormzy, Aminé, Skepta a Injury Reserve, díky za bordel. Super byli taky The Soft Moon ve Futuru a Tool v O2 Areně. Nejlepší techno zážitek byl v newyorským Queensu s DJem Kozem a Dixonem, to bylo hodně fajn.

Co přeješ Full Moonu k deseti letům?

Ať se můžeme potkat u dalších kulatin a ať jeho přesah stále funguje. Nechci fotit pro jinej časopis, díky!

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Moon Crew #34: Veronika Havlová

redakce 12.10.2020

Veronika Havlová se léta věnuje filmové publicistice a překládá z holandštiny. V Moon Crew o skvělých režisérech, filmových adaptacích, brněnských lokalitách a Nizozemsku.

Moon Crew #33: Davo Krstič

redakce 05.10.2020

Znalec dramatických umění Davo Krstič v Moon Crew sdělil, proč miluje devadesátky, čemu učí studenty žurnalistiky v Olomouci a kam zajít na nejlepší marinovaná žebra.

Moon Crew #32: Jan Starý

redakce 28.09.2020

Jan Starý nevidí jen bílou a černou: zajímají ho průniky, odstíny, souvislosti. Ve Full Moonu pokrývá invenční hudbu, působí v promotérské skupině Jednota.

Moon Crew #31: Barka Fabiánová

redakce 21.09.2020

Barka Fabiánová je holka z Nuslí se Slezskem v srdci. Píše reporty, dělá knihovničinu a ráda fotí. Potkáte ji na každém Respect festivalu.

Moon Crew #28: Jakub Béreš

redakce 31.08.2020

"Starouši" na obálkách Full Moonu ho ze začátku trochu odrazovali, i tak se ale nakonec přimknul k redakci a od té doby přispívá rozhovory a profily hudebníků.

Moon Crew #27: Vadim Petrov

redakce 24.08.2020

Vadim je největším odborníkem Full Moonu na drum & bass. Drží prst na tepu doby a pozoruje proměny současné společnosti zejména skrze svět počítačových her nebo elektronickou scénu.

Moon Crew #26: Janka Michalcová

redakce 17.08.2020

Produkční s nadpřirozenými schopnostmi u nás začala textem o Black Sabbath a zatím poslední text o Jehnny Beth dopisovala málem na porodním sále.

Moon Crew #24: Libor Staněk II.

redakce 03.08.2020

Libor Staněk II. píše básně, hraje hudbu a dělá doktorát z dějin novější české literatury. O jeho vztahu k přírodě nebo o českém undergroundu jsme se bavili v Moon Crew.

Moon Crew #23: Jiří Vladimír Matýsek

redakce 27.07.2020

Jiří Vladimír Matýsek působil jako korektor, překládá knihy z angličtiny a píše pro Full Moon recenze a reporty. Co má ve sbírce vinylů?

Moon Crew #22: Lucie Tlustošová

redakce 20.07.2020

Lucie Tlustošová vystudovala žurnalistiku a teď si ve Full Moonu realizuje touhu po psaní o kultuře v sociálním kontextu. V Moon Crew nejen o českých filmech a pokojovkách.