Články / Moon Crew

Moon Crew #16: Filip Kůstka

Moon Crew #16: Filip Kůstka

redakce | Články / Moon Crew | 08.06.2020

V seriálu Moon Crew, který jsme spustili v rámci oslav deseti let Full Moonu, vám představujeme dalšího člena Měsíční posádky. Filip Kůstka je zapálený fanoušek elektronické hudby, který dělí svou existenci mezi Prahu, Ústí a zahraniční festivaly. Z těch pak do Full Moonu přiváží nádherné fotky. Ve volném čase počítá, kolik koncertů a afterparties s přáteli je schopen vměstnat do jednoho pracovního týdne, čte komiksy a vyhledává novou hudbu. V Moon Crew se podělil mimo jiné i o svoje tipy.

Kdy a jak ses seznámil s Full Moonem, co tě k němu přivedlo?

S Full Moonem jsem se potkal prvně na baru v již neexistujícím ústeckým experimentálním prostoru Mumie, kde měli zkušebnu Houpací koně. Druhý setkání padlo skrz email, kde jsem poptával magazíny a weby, za které bych mohl eventuálně fotit akce. Chtěl jsem focení spojit se svojí obsedantní potřebou vidět a zažít všechno.

Víme, že máš rád elektronickou hudbu. Má ovšem hodně podžánrů, variací. Co posloucháš nejradši?

Z elektroniky mám rád snad všechny žánry, ale poslední roky si ujíždím na takzvaném melodic technu, které se u nás hraje bohužel jen minimálně. Občas nějaká akce proběhne v Roxy nebo ve Vibe Clubu v Brně, jinak spíš jezdím na festivaly do zahraničí. Z interpetů mám rád třeba Undercatt, Artbat a Olivera Koletzkého. Pro mě je vždy zárukou kvality Německo - odtud jsou například Booka Shade, Aparde, Moderat, Boys Noize. Taky miluju ostrovní sound, například Gorgon City a Jona Hopkinse, pokud bych ale měl něco vypíchnout, tak navždy Underworld!

Jaké festivaly tě lákají nejvíc? Jaký z těch, co jsi navštívil loni, byl nejlepší?

Festivaly jsou moje každoroční povinnost. Už delší dobu si dávám za cíl každý rok zkusit nový festival, což se zatím celkem daří. Chtěl jsem zažít Sónar v Barceloně, který byl pro mě takovou evropskou Mekkou undergroundu, vždy měl originální lineup. Tam jsem se nakonec dostal, jenže pořadatelé v jižních státech v porovnání s těma ze severu - to je nebe a dudy, takže jednou asi stačilo. Ještě chci navštívit Pukkelpop v Belgii, lákal mě i Bestival v Anglii, ten ale utichnul. Letos jsem se chystal na Mad Cool Festival v Madridu, který připravoval neskutečné obsazení, bohužel to nevyšlo. Jinak v Evropě už asi po ničem vyloženě neprahnu.

Čím dál víc mě baví spojení městských festivalů s městem jako takovým: často využívají prostor, kam by se člověk kolikrát ani nepodíval. Což mě přivádí k loňskému ADE v Amsterdamu, kde jsem byl podruhé. Během pár dní tam zažiješ několik desítek nejrůznějších eventů a uvidíš ta nejzásadnější jména elektronický scény. A k ránu se zajdeš vychillovat do otevřeného coffee shopu. To je věc k nezaplacení.

Co chybí českým festivalům? Nebo co chybí tobě na českých festivalech?

Tahle otázka padla na úrodnou půdu, protože každý rok nadávám na naši připostrachost, co se týče čehokoliv originálního. Colours of Ostrava jedou na jistotu, Metronome sází na devadesátkovou elektroniku, Let It Roll na drum’n’bass. Žalostně u nás chybí něco, jako je Melt! v Německu, který každý rok mění setup stagí, vizuály, snaží se otevřít brány všem návštěvníkům bez rozdílu v preferencích. Nebo aspoň něco podobnýho jako je Grape na Slovensku, který má vždycky spoustu aktuálních jmen. Tamní loňská stage 365 šla asi nejdál: prvotřídní zvuk a jména jako Daniel Avery, Henry Saiz nebo Max Cooper mě dostaly.

Největší problém u nás vidím v tom, že celá republika je jako jedna velká reklama. Platí to bohužel i pro festivaly: reklamní stánky s DJs na každém rohu, stage pojmenované po sponzorech, je to jak procházet se po obchoďáku...

Co plánuješ dělat v létě, když festivaly nebudou?

Každý si pochvaluje, že si konečně projede Česko a jak se na to moc těší. Já to takhle nemám, nechci brát dovolenou kvůli tripu do lesa nebo grilování na chatě. Pevně doufám, že už letos budu moct vyrazit za hranice, protože když strávím celé léto jen u nás, pak budu moct jedině prohlásit, že tenhle rok byl rokem ZERO.

Jak jsi vůbec přišel k focení? Co rád fotíš kromě koncertů a muzikantů?

Každý si vyzkoušel focení na základní nebo střední škole. Já to bral jako pokus/omyl, zkoušel jsem zachytit foťákem to, co tehdy nešlo udělat smartphonem. Moje fotky se dá brát trochu vážněji od roku 2015 nebo 2016, kdy jsem poprvé zkoušel fotit v pitu. Vždycky to bylo mým největším přáním: chtěl jsem mít svoje fotky na události a v médiích, což je stále důvod, proč fotím hlavně koncerty. Vždy jsem ke koncertním fotografům vzhlížel. Začínal jsem fotit pro Informuji.cz a pak zkusil poslat fotky do Full Moonu. Nikdy nepochopím, proč mi tehdy vůbec odpověděli: moje fotky rostly hlavně s magazínem, za to vám patří velký dík.

Jaký byl tvůj největší zážitek za poslední rok?

Loňský rok měl spoustu dobrých akcí, ale asi žádnou, kterou bych už v minulosti nezažil. Baví mě šílený nárůst hip hopu po světě i u nás. Nepamatuju si žádnou hiphopovou akci, která by byla vyloženě propadákem, což se u jiných žánrů říct nedá. Takže za mě Stormzy, Aminé, Skepta a Injury Reserve, díky za bordel. Super byli taky The Soft Moon ve Futuru a Tool v O2 Areně. Nejlepší techno zážitek byl v newyorským Queensu s DJem Kozem a Dixonem, to bylo hodně fajn.

Co přeješ Full Moonu k deseti letům?

Ať se můžeme potkat u dalších kulatin a ať jeho přesah stále funguje. Nechci fotit pro jinej časopis, díky!

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Moon Crew #46: Petr Mareš

redakce 04.01.2021

Petr je věčný student v tom dobrém smyslu slova, publicista, který má zkušenost s nejednou redakcí v tuzemském tisku. Antropolog, politolog, hudební hledač i ideologický průzkumník.

Moon Crew #45: Zdeněk Němec

redakce 28.12.2020

Široký úsměv je poznávacím znamením dalšího člena měsíčního posádky, který s námi letí už dlouhá léta.

Moon Crew #44: Daniel Lukács

redakce 21.12.2020

S Dantezem se v Moon Crew bavíme především o hudbě, okrajově se ale dotkneme i kriminálu a maďarské fotbalové ligy.

Moon Crew #43: Martin Tegel

redakce 14.12.2020

Opavská spojka, které pravidelně z redakce posíláme velké těžké knihy, se specializuje na recenze komiksů. Tedy nejen.

Moon Crew #42: Lukáš Masner

redakce 07.12.2020

Jak jde dohromady psaní o filmu a natáčení, jak jde dohromady obrazivost a kontemplace anebo proč tak rád Lukáš Masner fotí?

Moon Crew #41: Jiří akka Emaq

redakce 30.11.2020

Severní Čechy, židovské anekdoty, Písně z měsíce. Naše teplická spojka Jiří Šimon akka Emaq v dalším Moon Crew.

Moon Crew #40: Sabina Coufalová

redakce 23.11.2020

Björk na Primaveře. Hromadný průjem v Banátu. Nejvíc lásky na Okolojelese. Neboli nejsilnější festivalové zážitky a oblíbené destinace Sabiny Coufalové.

Moon Crew #39: Jakub Koumar

redakce 16.11.2020

Ačkoli se Jakub Koumar živí fotografií, do Full Moonu už osm let přispívá texty. Moon crew o Jihlavě, hudbě a flákání na fildě.

Moon Crew #38: Dominik Polívka

redakce 09.11.2020

Hudební recenzent, fanoušek posthardcoru, specialista v oblasti firemního vzdělávání a člen Full Moon posádky (i kapely). Dominik Polívka odpovídal na otázky v Moon Crew.

Moon Crew #37: Marek Kolařík

redakce 02.11.2020

Marek Kolařík třetím rokem zásobuje naše stránky fotografiemi lokálních akcí a kapel. O náročné práci, důležitosti momentek a pozoruhodných knihách vyprávěl v Moon Crew.