Články / Recenze

Phil Shöenfelt až na dřeň

Phil Shöenfelt až na dřeň

Petr Janiš | Články / Recenze | 21.09.2013

Přestože je Phil Shöenfelt u nás znám především jako zpěvák, textař, hudebník a člen několika skupin (např. Southern Cross, Dim Locator a již neexistujících Fatal Shore), který se usadil v české metropoli, je také autorem knih Zelený hotel, Feťácká láska, Magdalena – Book One. Nedávno vyšlo jeho poslední prozaické dílo.

V pořadí čtvrtá kniha, druhá prozaická, s názvem Stripped / Až na dřeň je jakousi autobiografickou vzpomínkou na roky strávené na newyorském Manhattanu přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Na prostředí, které patřilo hudebníkům, spisovatelům, filmařům, dealerům drog, pasákům, tanečnicím a striptérkám i striptérům erotických klubů a jiným ztraceným existencím. Na prostředí, kterému vládne šalba mámivých snů, k jejichž realizování pomáhá konzumace drog, povolených i ilegálních.

Při čtení Shöenfeltovy knihy několikrát vytane na mysli vzpomínka na film Trainspotting. „... jenže problém byl v tom, že se nikdy nic nepřihodilo. Lidi chodili do školy a když škola skončila, nastoupili do práce. Potom se oženili a měli děcka, který vyrostly zkažený a nevděčný, stejně jako jsem byl já a mí kamarádi...,“ zazní v knize a vás napadne, že by to pasovalo do úst Boylova hlavního hrdiny Marka Rentona.

Touha vymanit se z předvídatelné životní dráhy dostává Shöenfeltovo knižní alter ego do New Yorku, který měl být pouze zastávkou na cestě do Vancouveru. „Velké jablko“ se však stává další „ústřední postavou“ románu, podobně jako Paříž v knize fotografa Patricka Chauvela Apač, který se chtěl stát orlem. Město je džunglí, v níž vládne právo silnějšího: „... tak poslouchej mladíku, řekla, jestli chceš bydlet v New Yorku, musíš pořád sledovat dění kolem sebe. Ty sis vůbec nevšiml těch chlápků, co šli za náma – byls příliš zasněnej, abys je viděl...“

Je zbytečné zmiňovat škodlivost užívání drog, přesto výjevy jejich aplikace mohou mít i jakýsi poetický nádech: „Záhy už se vznáším světem cukrový vaty zbarvený do růžova a jantarova, daleko od temnejch promrzlejch uliček Alphabet City. Procházejí mnou ve vlnách barvy, od tmavě rudé po fialovou a zlatou. Tělo se koupe v horké lázni endorfinů a já se konečně cítím ve svý kůži...“

Přesto si hlavní postava románu po určitém čase svou bezcílnou až dekadentní existenci uvědomuje; na svém bezprostředním okolí pozoruje, kam zvolená životní cesta může vést. Varováním je mu osud jazzového bubeníka Joeyho, zachycený experimentálním filmařem z „raušové čtvrti“. Joey má obdobnou roli jako trainspottingový sportovec Tommy: „V tý době Joey propadl heráku naplno. Když jsem ho teď viděl ve studeným ostrým světle zhmotněnýho ve filmu, zaskočilo mě, do jaký slepý uličky ho to vehnalo.“

Alternativní způsob života, kterým se měl hrdina knihy původně vyhranit vůči většinové konzumní společnosti, se nakonec stává jen další formou konformismu. Kruh se uzavírá. Jedinou nadějí je opětovný útěk ze „zajetých kolejí“.

Forma knihy zaujme již od úvodních řádků plastickým vystižením atmosféry newyorského Manhattanu i doby, kdy dozvuky vlivu Ramones byly pomalu nahrazovány hnutím no wave. Realistický popis heroinové (umělecké) subkultury, sexu a aplikace drog si nezadá s tím, který je znám z knih Huberta Selbyho či Williama S. Burroughse. Syrové a čtivé dílo.

Info

Phil Shöenfelt: Stripped/Až na dřeň (Maťa, 2012)
www.philshoenfelt.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.