Jiří Akka Emaq | Články / Sloupky/Blogy | 02.11.2016
Dnes se opět podíváme na zoubek matadorům hudební scény. Máme tu samá zvučná jména z různých spekter hudebních žánrů. Možná dnes trochu nekompaktně, ale v zahradě rajských potěšení nerostou jen jablka. Ochutnejme tedy jejich sladké plody za měsíčné noci a naložme si na záda věčný hřích, jenž nás vyhání z bran ráje do trapně brutálního fyzického bytí.
65daysofstatic – Supermoon (No Man´s Sky: Music for an Infinite Universe, Sony 2016)
Koncepční soundtrack k sci-fi videohře a tahle instrumentálka s éterickým ženským vokálem beze slov funguje. Bezmála dvouhodinová jízda kompletní deskou a potažmo celá hra bude jistojistě zážitkem. Těšíme se.
Pantha Du Prince – Frau im Mond, Sterne laufen (The Triad, Rough Trade, 2016)
Pantáta princátko ze sousedního Germánska nás letos oblažil další cinkavou elektronikou. Takový německý Floex hraje a zraje za hranicemi, aby nás svou hudbou odnesl za hranice všedních dní. Své raně depresivní kompozice čím dál více prosvětluje a poslední deska je technooptimizmus jako vyšitý.
Eric Clapton & Friends – Cajun Moon (The Breeze: An Appretiation of JJ Cale, Polydor Records, 2014)
Čtyři doby, kytarová sóla nudná k ukousání a bezbřehá pohoda až k nesnesení. Na této desce, jež je poctou bluesmanovi JJ Caleovi, spolupracoval kytarový génius Clapton s mnoha muzikanty, v jejichž čele se skví například Tom Petty (autor desky Full Moon Fever z roku 1989, o té zase někdy příště) či Mark Knopfler z kapely Dire Straits (říkalo se jí nejnudnější kapela na světě). Prostě Money for Nothing.
Pearl Jam – Yellow Moon (Lighting Bolt, Republic Record, 2013)
Eddie Veder, ovlivněn psaním soundtracku k filmu Into the Wild, který celý nahrál na ukulele, zde strhává kormidlo dříve grungeové partičky do klidných zátočin řek amerického jihu. Kde jsou časy Do the Evolution!?
Sade – The Moon and the Sky (Soldiers of Love, Sony Music Entertainment, 2010)
Sade prostě umí napsat romantický track s nádechem lehkého erotična. Podklady, jejichž manýru nastolil na svých sólovkách producent Michaela Jacksona Quincy Jones, se pomalu sunou jako bílá košilka po ebenové kůži. Minimalistické aranže, čistý zvuk a lehce klišovitý text, který ovšem snadno odpustíme ve světle tajemství, k nimž nás Sade svádí. Černá mamba v akci. Hypnotizuje a vlní se v podmanivě pomalém rytmu. Svléká se z kůže a ty můžeš být stisknutím tlačítka Play u toho.
Neko Case – I Wish I Was the Moon (Blacklisted, ANTI-, 2002)
V jednom z předchozích dílů jsem psal o písni Supermoon ženské triády case/lang/veirs. A nyní Neko Case ze sólové desky Blacklisted. Duch amerického alternativního country tu vlaje celkem jednoznačně. Píseň nijak fatálně nevyčnívá, ale uhrančivé podání z ní zní každým tónem.
Znáte-li další písně osvětlené bledým luny svitem, pište na info@xplaylist.cz.
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.
Michal Pařízek 14.07.2024
Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.
Michal Pařízek 12.07.2024
Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…
Veronika Havlová 07.07.2024
Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.
Veronika Havlová 04.07.2024
Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…
Veronika Havlová 02.07.2024
Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.
Veronika Havlová 30.06.2024
Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”
Michal Pařízek 28.06.2024
O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.
Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024
Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.