Články / Recenze

Pohled přes negativ Deafheaven

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka | Články / Recenze | 05.10.2021

OHODNOŤTE DESKU

Američtí Deafheaven se zapsali do povědomí zejména neobvyklým kombinováním black metalu s dreampopovými intermezzy, postrockově psychedelickým noisem a melancholicky romantickou harmonií. Ta – ve spojení s pronikavě naléhavým screamem – dodávala výsledku bolavý, až ublíženecký vibe. V takové podobě kapela představila od roku 2011 čtyři alba. Tím pátým, Infinite Granite, opustila svou škatulku a překvapila výrazně jemnějším a veskrze pozitivnějším materiálem, a to i přesto, že jeho předmětem nadále zůstala nelehká osobní témata jako přijetí sebe sama či vyrovnání se s rodinnými traumaty.

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb. Tentokrát se ale odráží od stavu pozvolného procitání, z nějž přechází do hlasité shoegazeové tenze a opětovného klidu. Odtud pak songy znovu nabírají sílu a gradují do noisového finále. Výjimku v tomto smyslu představují zejména dva singly, a sice The Gnashing, kde se do toho kytaristi Kerry McCoy a Shiv Mehra zkraje opřou za podpory silně vybuzených aparátů, a Great Mass of Color, který startuje energickým refrénovým instrumentálem.

Naopak to, co z nového desky téměř zmizelo, je black metal. Deafheaven měli ve zvyku stavět svůj repertoár na tremolovém hraní vysoce zkreslených kytar a doprovodného blast beatu. To vše na nové desce zaznívá jen symbolicky k občasnému prohloubení gradace. Ačkoliv se jedná o rockové album, jeho rytmy a zvuk odpovídají povětšinou vzdušnému dream popu. Rock-metalový distortion ustoupil vibratu, phaseru a hallu, které povznáší křišťálový zvuk kytary do nebes. Tou nejvýraznější změnou je však absolutní dominance čistého hlasu. Zatímco veškerá předchozí tvorba kapely obsahovala téměř výlučně agresivní zpěv, na Infinite Granite zapojí zpěvák George Clarke svébytný scream jen ve třech krátkých případech, např. když v poslední třetině závěrečné skladby Mombasa zpívá o smrti svého otce, s nímž ho pojí komplikovaný vztah. Ve všech případech slouží drsný projev k umocnění závěru skladby a podtržení zásadního či emotivně náročného sdělení zpívaných slov.

Ačkoliv je experimentální posun takového rozsahu pokaždé spojený s vysokým rizikem nedotaženosti a jalového vyznění, zdá se, že se kapela na tuto změnu důsledně připravovala a že dobře věděla, co dělá. Tomu zřejmě napomohl i nový producent Justin Meldal-Johnsen, s nímž už spojila své síly jména jako M83, Wolf Alice nebo Paramore. Každopádně nových postupů, ať už zvukových či hlasových, využívají Deafheaven s hravostí a lehkostí, takže deska nepostrádá přirozenost.

Infinite Granite je symetrickým převrácením toho, na co jsme byli dosud od Deafheaven zvyklí. Je negativem jejich dosavadní tvorby, a přesto si zachovává kontinuitu, stejně jako se pozitiv i negativ váží k téže fotografii. Jak lépe vyprovázet doznívající léto než na vlnách této zasněné melancholie?

Info

Deafheaven – Infinite Granite (Sargent House, 2021)
Bandcamp kapely

foto © George Clarke

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2022: „Když jsi šťastná ty, jsem šťastná i já.“ (Rosalía)

Michal Pařízek 24.01.2023

Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.

Popové vize podle Mount Kimbie

Richard Kutěj 18.01.2023

Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.

Od tanečního parketu k soustředěnému poslechu (Kai Whiston)

Dominik Polívka 08.01.2023

S veškerou úctou a osobitostí uzavírá svou kapitolu dospívání a zvědavé generaci Z poskytuje čitelnou hudební road mapu s otevřenými cestami a jasným směrem.

Dopisy ze zvuku (Michal Rataj a Oskar Török)

prof. Neutrino 27.12.2022

Agilní vydavatelství Blue Lizard Michala Kořána vydalo jako svůj stý počin pravděpodobně jedno z nejpozoruhodnějších alb letošního roku.

Vesmír, život a vůbec podle Briana Greena (Až do konce času)

prof. Neutrino 23.12.2022

V této podobě je to tedy spíš hra kreativců a jistý druh umění než skutečně aplikovaná věda, i když se odvolává na matematiku.

7krát3, sázka na pop

Riikka Hajman 21.12.2022

Otázkou je, jestli je to správná volba. Když se dobře vyváží s hudební inovací, vznikají hity, ale na albu II je jich jen pár.

Ohnout punkovou matérii (Wire)

Akana 20.12.2022

S přestávkami dodnes fungující a stále relevantní nahrávky produkující Wire se oficiálnímu vydání tohoto bootlegu dlouho bránili.

V hlavě Eddieho Veddera

Tomáš Hladký 15.12.2022

Eddie Vedder vždy tvrdil, že nejlepší na tom být rockovou hvězdou je, že se potkáte s jinými rockovými hvězdami.

Feministický pop-protest Pussy Riot

prof. Neutrino 08.12.2022

Ruské anarcho-aktivistky Pussy Riot mají obdobnou strategii jako hackerská skupina Anonymous. Může jimi být kdokoliv. Poslechněte si jejich poslední mixtape Matriarchy Now.

Nasaďte si anarchistické brýle a uvidíte svět jinak (Dvakrát sláva anarchismu)

prof. Neutrino 19.11.2022

Další kniha z nakladatelství Neklid, tentokrát práce Jamese. C. Scotta Dvakrát sláva anarchismu, která přináší jiný pohled na organizaci věcí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace