Články / Reporty

Good vibrations (Deafheaven & co.)

Good vibrations (Deafheaven & co.)

Lukáš Grygar | Články / Reporty | 23.09.2019

Řekni mi, na koho z lineupu vyrazíš, a já ti řeknu, jak moc tě bolí srdce? Do MeetFactory jsem vyrazil na Touché Amoré a bolela mě noha, se kterou jsem si cosi provedl toho dne na fotbalovém turnaji. Svůj vztah k headlinerům Deafheaven bych definoval jako uznale vlažný: uznávám, o co se v různých permutacích snaží, ale když jsem je viděl naposledy, nijak mne to nerozpálilo. Pravda, on se psal rok 2012 a Deafheaven v Drážďanech předskakovali hlavním hvězdám z Russian Circles. Poslouchal jsem jejich tehdejší hluk především se zaujetím pro hrané floutkovství frontmana George Clarka, a pak už se věnoval hlavní kapele večera.

V MeetFactory jsem očekával, že to bude naruby: na Touché Amoré možná nepřísahám tolik jako řada potem zbrocených duší v kotli, ale nemít nohu mimo provoz, protancoval bych i kopačky. „Bude moshpit?“ ptal se kdosi po úvodním setu odvážných mladých chlapců z Portrayal of Guilt (kombinovat neurotičnost bostonské hardcorové scény a ozajstný jazzrock odvahu bytostně vyžaduje). Odpovědí bylo Jeremyho vrhnutí se pod pódium hned po úvodním roztleskání ...and now it‘s happening in mine, kdy se k němu slétl každý, kdo měl nohy v pořádku a debutovou desku v krvi. Touché Amoré ji na aktuálním turné přehrávají celou a je to, jak se říká v odborných kruzích, tzv. celé dobré.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Jakkoli před nimi působili Portrayal of Guilt ve své žánrové roztěkanosti sympaticky, rozdíl mezi kapelou založenou před dvěma lety a vyhranými mistry vykřičených zpovědí nemohl být výmluvnější. Soustředěný útok poslal těla do pohybu a duše do vzduchu, respektive za nimi šly nahoru i ta těla: příboje emotivního nářezu svezly hned několik rozzářených surfařů. Kolik chlapských polibků na řídnoucí lebky jsem stihl zahlédnout? Minimálně tři.

Kšiltovky, nikoli mařeny, chtělo by se v tu chvíli zvolat, jenomže můj koncept byl rozmetán nástupem Deafheaven. George Clarke už se nestříhá, už není árijsky vylepaný, ale naopak hází mařenou v perfektně nacvičeném souladu s hudbou, která se do publika vyplavila jako vlna vpravdě přílivová. Nejsem první, kdo slyší v produkci Deafheaven specifické řešení rovnice black metal + surf rock + Guns N‘ Roses, ale o sobotní smíchovské noci bylo doloženo bez prostoru k pochybnostem. Srkal jsem trve black kafe a nechal se zalévat dehtem dobra, prýštícím ze stage s každým švihem Clarkových vlasů.

Jasně, v Brought Back to the Water sice zase ječel, jak „multiverse of fuchsia and violet surrenders to blackness now“, ale v tu chvíli mi to přišlo přesně naopak.

Info

Deafheaven (us) + Touché Amoré (us) + Portrayal of Guilt (us)
21. 9. 2019 MeetFactory, Praha

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.