Články / Reporty

Pohoda 19, den třetí v plamenech

Pohoda 19, den třetí v plamenech

Jakub Béreš | Články / Reporty | 16.07.2019

Rok co rok se přesvědčuji o tom, že Pohoda si nemohla vybrat lepší název. Všechno, co vás mrzí nebo štve na festivalech, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku, které během dne krouží areálem. Hodně akcí prohlašuje, že se snaží být ekologické, že se opravdu zajímají o svého návštěvníka a že nejsou pouhou kratochvílí, ale událostí, která chce promlouvat k širší veřejnosti. Za Pohodu mluví činy, mravenčí práce a odhodlání ani další rok neslevit ze svých standardů. Důkazem je i dva roky staré ocenění Green Operations Award, získané mimo jiné za práci s odpadem.

Oproti jiným festivalům se Pohoda rozhodla zmenšit kapacitu areálu, aby se návštěvník mohl cítit pohodlně a nemusel mít pocit, že je chodící peněženkou. Zhruba třicet tisíc návštěvníků se hravě rozprskne po celém areálu. A namísto největších jmen, která by stála dvě třetiny rozpočtu, se jako každý rok Pohoda rozhodla pro pestrý a vyvážený line-up, který neohrozí ani vypadnutí páteční headlinerky Lykke Li. Ten den byla pozornost upřena na jinou ženu, a to první slovenskou prezidentku, na jejíž debatu se stály fronty. Její neformální fotka u tamního památníku Jana Kuciaka a jeho partnerky s nápisem „spojili nás“ tak nějak vystihuje atmosféru celého ročníku.

V pátek na přednášku o lepšící se situaci Romů na Slovensku, v sobotu na nejlepší romano hip hop. „Poslechem naší hudby se dopouštíte trestného činu, my se totiž nebojíme šířit pravdu,“ deklaroval rapper Rudo Danihel alias Čavalenky, zatímco jeho dj za pultem skrečoval o sto šest. Nakažlivá flow, perfektní přednes a texty z vyloučených pohraničních oblastí jsou jeho poznávacím znamením. Tady debata o autenticitě nemá smysl, Čavalenky ukazují, jak to vypadá v zastrčených ulicích během čekání na výplatu a jak bohatí točí peníze na úkor druhých. „Zapalme ten systém a nechme ho hořet,“ znělo v odpoledních hodinách v plné aréně.

fotogalerii z poslední festivalového dne najdete tady i tu

Pohoda se sice přímo nehlásí k iniciativě Keychange, ale už na první pohled je znát, že se snaží mít vyvážený genderový poměr vystupujících. Pestrost nehoní pouze na několika headlinerkách, ale zastoupení ženských umělkyň různých žánrů nalezneme napříč lajnapem, když táhly tentokrát zejména producentky a rapperky.

V největším stanu se v sobotu prohnaly hned tři výrazné ženské hlasy, které vytvořily podobně divoké moshpity jako o den dřív Death Grips. Masivní beaty a ostrou dikci přinesla ukrajinská Alyona Alyona, o které nejenom slovenská média mluví jako o další východní senzaci a jejíž set pálil ostrými do kulturních stereotypů. Britské úderné dámské trio Haiku Hands se svými synchronizovanými tanci uvolnilo atmosféru, aby nastoupilo ruské duo Ic3peak.

Virální fenomén, který se proslavil protiputinovským videem Death No More, v němž se zpěvačka a autorka písní Anastasia Kreslina polévá před ruským sídlem vlády benzínem, se přetavil v živou formaci. V Praze jsme je mohli vidět před pár měsíci, slovenskou premiéru si odbyli v doprovodu dalších kontroverzních ruských kapel Little Big nebo Shortparis. Přestože jejich textům mladí návštěvníci jen těžko rozuměli, naštvanost na represivní režim byla znát z každé sloky odměřeného vokálu, který byl v těkavějších částech stejně vyhrocený jako situace v domovině. Ve velkém stanu už se zase hořel společenský systém, tentokrát za doprovodu bodavých stroboskopů, chladného řevu a rychlé změny temp, podtrhujících pocit nejistoty.

Zatímco menší podia nabídla vhled do současných společenských problémů, na hlavní stagi vládla nostalgie. Liam Gallagher má sice pověst rockera s prořízlou hubou, ale oproti souběžným Shortparis působil jako krotký čtyřicátník. Hlavní program uzavřela hudební a filmová ikona Charlotte Gainsbourg, jejímuž setu dominovaly skladby z desky Rest, ovlivněné francouzským tanečním producentem Sebastianem. A naživo to bylo opravdu ještě tanečnější než z nahrávky, což se po třech náročných dnech plných přebíhání hodilo. Poslední pohlazení před návratem do reality.

Info

Pohoda Festival
11. - 14. 7. 2019
letiště Trenčín, Slovensko

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.