Nikola Piálková | Články / Recenze | 16.01.2017
No Distance Paradise dospěli. Zatímco debut Challenge Gravity tíhl k pozitivně laděnému britskému indie rocku (místy připomínal Airfare, místy The Strokes), nová deska Pieces je jiná. Kapela neztratila svůj nadhled, naopak ukázala, že ho má dostatek na to, aby se posunula od lehkých a snadno srozumitelných písní vhodných k festivalovému odpoledni v trávě k melancholičtějším skladbám, které jdou po textové i hudební stránce více do hloubky.
Hned u druhého songu s názvem Let It Go nelze ignorovat vážnou tvář, kterou kapela sice už několikrát ukázala, nikdy ji ale neudržela po celou stopáž. Věrný fanoušek by očekával odlehčující kytarový riff, ale všichni členové (včetně hostujícího Tomáše Neuwertha za bicími) se drží takticky při zemi. A jemná vibrace, která skladbou pulzuje, vygraduje. Všechny songy mají spád a tradiční písňovou formu, očekávaný vrchol každé z nich nezklame. Za výslednou podobu jsou No Distance Paradise vděční opět Dušanu Neuwerthovi, který si tak s bratrem Tomášem připsal další společný projekt.
S nově získanou vážností souvisí i přesun do temnějších poloh. Nejsilněji je to znát ve skladbě Last Call Home, která od prvních tónů připomíná Forest raných The Cure. Navzdory podobnosti si No Distance Paradise drží vlastní tvář, za což vděčí hlavně odlehčeným pěveckým pasážím. Projev Marcela Procházky postrádá postpunkovou syrovost a jako vždy z něj sálají pozitivní emoce, jakkoliv jde o song, který z jinak sourodé kolekce mírně vybočuje.
Typickou tvář kapely reprezentují skladby, které už mají videoklipy. Ghost a Hold Back. Tajemné popové melodie protkané samply tvoří v kombinaci s něžným vokálem a ostrou kytarou charakteristický zvuk celého alba. Svébytná a suverénní tvorba No Distance Paradise má šanci zaujmout i za hranicemi, možná větší než u nás. Ale tohle se v minulosti říkalo už o nejedné kapele...
No Distance Paradise - Pieces (X Production, 2016)
www.nodistanceparadise.cz
foto © Václav Jirásek
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.