Rap a drogy stranou (Banger.)

Nahrát banger a neupadnout v zapomnění je to, za čím se žene protagonista nového filmu od režiséra Adama Sedláka. Vizuálně experimentální a zvukově vytříbená jízda na první pohled provází diváka po rapové a drogové scéně v Praze. V pozadí snímku Banger. stojí ale také donkichotský příběh, ve kterém se mladý člověk rozhoduje mezi morálkou a vlastními vysněnými ideály.

„Chci jen dorovnat startovní čáru,“ říká Alex během jedné páteční noci, kdy se rozhodne skončit s prodejem nejčistšího kokainu ve městě a místo toho se věnovat hudbě. Propustkou k úspěchu je feat s raperem Sergeiem Barracudou, za který protagonista musí zaplatit pět tisíc euro. Alex se tak se svým kamarádem Láďou vydává na hon po „zmrdech“, kterým prodává nařezané drogy. Stane se však obětí vlastního boje s větrnými mlýny.

Sedlákův druhý celovečerní film po psychologickém dramatu Domestik (2018) tematizuje trop tragického hrdiny a přenáší ho do reality, kde sociální status určuje sledovanost na Instagramu, prachy, hadry a „dobrý holky“. Aniž by se uchyloval k přílišnému výsměchu, Banger. poukazuje na často protichůdné vztahy mezi hodnotami, které část společnosti prosazuje. Alex se nedokáže ukotvit v systému, který se mu hnusí, navzdory tomu v něm chce uspět. Rapová komunita se pro něj stává ztělesněním respektu, který postrádá v osobním životě.

Adam Mišík se z podstaty vlastní hudební kariéry zdá v roli Alexe ironický, což v závěru působí jako jeho největší benefit. Popový zpěvák, který se sám nachází na vrcholu české společenské smetánky, paradoxně kritizovaný i horrorcorovým rapperem Řezníkem, se s přesvědčivou skromností dostává do poloh, kde paroduje sám sebe. V tom ho podporuje i chvályhodný výkon Marsella Bendiga, který v roli Ládi doplňuje hluchá místa Mišíkova herectví.

Groteskní rovinu podporují střihy na virály českého internetu jako proslulý Svarta jump. Ty zároveň provokují otázky o tom, co člověk musí udělat, aby si lidi zapamatovali jeho „ksicht“, jak zazní ve filmu. Experimentování s barevností a materiálem natočeným na iPhone působí v Bangeru. stylizovaně v duchu tvorby Nicolase Windinga Refna (Drive, Dealer), kterou se Sedlák inspiroval, avšak stále autenticky jako například v sociálním dramatu Rosetta bratří Dardennů.

Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger. není snímkem, který je určený jenom mladým. Za pozlátkem trendovosti a svěžesti, které se filmu nedají upřít, se nachází nadčasový příběh o dospívání a zodpovědnosti, kterému porozumí každá generace.