Slovo tíseň (Preoccupations)

Skrz hněvivé grimasy cedit úsměvy. V úzkosti hledat východiska, v beznaději vykoupení a být tím vším pohlcen. Preoccupations se po šesti letech vrátili do Prahy.

Být na turné několik týdnů a nedat to na sobě znát, to není jen tak, jenže hned zkraje frontman Preoccupations Matt Flegel do mikrofonu zařval, že se jedná o poslední štaci téhle šňůry. Úlevu vystřídala dravost a můj strach z toho, že by to mohli odfláknout, zmizel s prvními údery do strun baskytary. Nasadit bajonety! Když přeložíme první song z jejich poslední desky Arrangements a zároveň otvírák setu.

Vellocet Roll tentokrát hráli v plné sestavě. I se ságem. Kytarová stěna, co místy shoegazeově zvonila do obitých zdí, vybuzená basa a mezi těmito vlnami naléhavý vokál. Oproti studiovkám, kdy jednotlivé nástroje tvoří spíš jednotlivé nitě běžící vedle sebe, někdy mezi sebou, je jejich živák vždy mohutný chuchvalec. „Si na konci nebo chceš vidět víc?“ Pak nastal čas na „krále Preoccupations“, jak je superlativně uvedl František Převorovský.

Nové skladby byly spíše intermezzem a čekáním na ty staré. Arrangements není špatná deska a možná to bylo tou nedočkavostí, ale energie z kanadské kapely, i z prostoru pod nimi, byla cítit až při obligátních věcech jako Bunker Buster nebo Memory. Nevděčná práce nosit nový materiál, když všichni čekají na to, co slyšeli stokrát. Nicméně na novince stále drží úzkostnou linku a zabývají se podobnými problémy do zblbnutí, což je možná dáno i tím, že Flegel prý nahrával vokály ve sklepě bez oken, zato se šváby.

Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti. Flegelovy basové linky, typicky hrané v horních polohách krku, doplňoval svým černokněžnickým chraplákem a slova, co mu šla z hrdla, uváděla do transu a působila bolest. A Mike Wallace standardně dohrál koncert bez trička a údery do bicích provázel pološílenými grimasami. Slovo tíseň je dneska nadužívané. Asi proto, že v ní jsme.