Články / Recenze

Studené války a další nepokoje

Studené války a další nepokoje

Petr Janiš | Články / Recenze | 27.04.2013

Moje studená válka je literární prvotinou (a hned bestsellerem) slovenského spisovatele Reného Bendy. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách – v bratislavských kulisách Československa osmdesátých let a v New Yorku v průběhu atentátu na Světové obchodní centrum, rok 2001.

Hlavní postavou knihy je sedmnáctiletý Tomáš „Tomi“ Necker, jehož snem je dostat se do Ameriky a tam svobodně žít. Prozrazení identity při varování členů Jazzové sekce před zátahem StB ho donutí k dramatickému útěku do Rakouska. Tam však zjišťuje, že život na svobodě není tak jednoduchý, jak si představoval, přesto nakonec zakotví v Americe. Téměř po dvaceti letech strávených v New Yorku je svědkem teroristického útoku na Twin Towers a strach z dětství se znovu probouzí. Tentokráte to není strach o sebe sama, ale obavy o život svých dětí. Před možnou hrozbou opět utíká zpět do Evropy, do svobodné Prahy, kde ho čeká konfrontace s minulostí.

Bendův román nejvíce upomíná na Pelcovo ... a bude hůř, v obou románech je hlavní postavou mladík, který se vyhraňuje vůči autoritám. Pelcův Olin nachází útočiště v prostředí undergroundu, Bendův Tomi se orientuje na kamaráda Majkyho, syna představitele křesťanského disentu. Rebelie vůči systému má v obou případech stejný důsledek – útěk za hranice ČSSR. Popis bratislavského prostředí a život obyvatel města zase připomínají Orwellův román 1984, podobně jako myšlenková schizofrenie obyvatel, kdy „nikdo nemohl nikomu říct, co si myslí, a tak jako tam musel držet hubu.“

Oproti retrospektivním seriálům a filmům uváděným v televizi Benda syrově a bez nostalgie popisuje tehdejší šedivou dobu a život „občanů“, kteří pro svůj klid žijí heslem „nevybočovat z davu“. Až neuvěřitelně živý je obraz totality, kde o školním i pracovním zařazením nerozhodují schopnosti, ale ti, kteří píší posudky a doporučení – „Za komančů stačila i maličkost a všechno se hned vyvíjelo jinak. Stačil nepatrný záznam a všechno se změnilo. Celá realita – jen kvůli nějakému řádku v osobním posudku. Ne vždycky, ale často. Ne hned. Ale pomalu a jistě – nikdy se na to nezapomnělo.“

Za hranicemi ovšem čeká setkání s byrokratickým procesem v utečeneckých táborech, vyplňování víz, žádostí o pobyt a dalších formulářů, což Tomi glosuje: „Vždycky jsem si myslel, že na Západě všechno funguje bez problémů, rychle, snadno a v pohodě.“ Útěk za hranice znamená začátek nového života, i opuštění všeho (rodiny, přátel a známého prostředí) s vědomím toho, že je to zřejmě napořád. Emigrace se stává životní zkouškou. V případě Bendova hrdiny jde hlavně o pocit zrady ze strany vlastního otce, který žije ve Vídni se svou novou rodinou a o syna se nepostará. „Odteď se musím spolehnout sám na sebe. Asi jsem v tu chvíli fakt dospěl nebo co. Jako bych za poslední měsíc prožil deset let a ne čtyři týdny.“

Román zaujme plastickým popisem doby a společnosti druhé poloviny 80. let, niterných pocitů sedmnáctiletého Tomiho, nejistoty spojené s emigrací, uvědomění si ztráty domova se vším, co to obnáší, a odhodlání žít v novém systému. Dramatický příběh s autobiografickými prvky o předčasném dospění mladíka, který dospívá k poznání, že důležité je i odpouštět.

Info

René Benda – Moje studená válka (Kvarta, 2012)
www.renebenda.sk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?