Články / Recenze

Studené války a další nepokoje

Studené války a další nepokoje

Petr Janiš | Články / Recenze | 27.04.2013

Moje studená válka je literární prvotinou (a hned bestsellerem) slovenského spisovatele Reného Bendy. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách – v bratislavských kulisách Československa osmdesátých let a v New Yorku v průběhu atentátu na Světové obchodní centrum, rok 2001.

Hlavní postavou knihy je sedmnáctiletý Tomáš „Tomi“ Necker, jehož snem je dostat se do Ameriky a tam svobodně žít. Prozrazení identity při varování členů Jazzové sekce před zátahem StB ho donutí k dramatickému útěku do Rakouska. Tam však zjišťuje, že život na svobodě není tak jednoduchý, jak si představoval, přesto nakonec zakotví v Americe. Téměř po dvaceti letech strávených v New Yorku je svědkem teroristického útoku na Twin Towers a strach z dětství se znovu probouzí. Tentokráte to není strach o sebe sama, ale obavy o život svých dětí. Před možnou hrozbou opět utíká zpět do Evropy, do svobodné Prahy, kde ho čeká konfrontace s minulostí.

Bendův román nejvíce upomíná na Pelcovo ... a bude hůř, v obou románech je hlavní postavou mladík, který se vyhraňuje vůči autoritám. Pelcův Olin nachází útočiště v prostředí undergroundu, Bendův Tomi se orientuje na kamaráda Majkyho, syna představitele křesťanského disentu. Rebelie vůči systému má v obou případech stejný důsledek – útěk za hranice ČSSR. Popis bratislavského prostředí a život obyvatel města zase připomínají Orwellův román 1984, podobně jako myšlenková schizofrenie obyvatel, kdy „nikdo nemohl nikomu říct, co si myslí, a tak jako tam musel držet hubu.“

Oproti retrospektivním seriálům a filmům uváděným v televizi Benda syrově a bez nostalgie popisuje tehdejší šedivou dobu a život „občanů“, kteří pro svůj klid žijí heslem „nevybočovat z davu“. Až neuvěřitelně živý je obraz totality, kde o školním i pracovním zařazením nerozhodují schopnosti, ale ti, kteří píší posudky a doporučení – „Za komančů stačila i maličkost a všechno se hned vyvíjelo jinak. Stačil nepatrný záznam a všechno se změnilo. Celá realita – jen kvůli nějakému řádku v osobním posudku. Ne vždycky, ale často. Ne hned. Ale pomalu a jistě – nikdy se na to nezapomnělo.“

Za hranicemi ovšem čeká setkání s byrokratickým procesem v utečeneckých táborech, vyplňování víz, žádostí o pobyt a dalších formulářů, což Tomi glosuje: „Vždycky jsem si myslel, že na Západě všechno funguje bez problémů, rychle, snadno a v pohodě.“ Útěk za hranice znamená začátek nového života, i opuštění všeho (rodiny, přátel a známého prostředí) s vědomím toho, že je to zřejmě napořád. Emigrace se stává životní zkouškou. V případě Bendova hrdiny jde hlavně o pocit zrady ze strany vlastního otce, který žije ve Vídni se svou novou rodinou a o syna se nepostará. „Odteď se musím spolehnout sám na sebe. Asi jsem v tu chvíli fakt dospěl nebo co. Jako bych za poslední měsíc prožil deset let a ne čtyři týdny.“

Román zaujme plastickým popisem doby a společnosti druhé poloviny 80. let, niterných pocitů sedmnáctiletého Tomiho, nejistoty spojené s emigrací, uvědomění si ztráty domova se vším, co to obnáší, a odhodlání žít v novém systému. Dramatický příběh s autobiografickými prvky o předčasném dospění mladíka, který dospívá k poznání, že důležité je i odpouštět.

Info

René Benda – Moje studená válka (Kvarta, 2012)
www.renebenda.sk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.