Broněx | Články / Recenze | 28.02.2014
Nevzpomínám si, že bych nějakou jinou desku vyhlížel tak dlouho jako Malý ráje. V roce 2011 skončili Sporto po tragické smrti basáka Dády, Bourek jako rapper Bonus si vydobyl zasloužené uznání i mimo takzvanou scénu, ale hlas Sporto Šampon vydal pod jménem Prodavač jenom krátké EP Duchové. Tři písně a jeden cover polozapomenutého Souboru tradičního popu s náladou introvertního synťákového písničkářství byly spíše příslibem. Podobně jako všechny živáky, které mě vždycky spolehlivě dostaly a při kterých se postupem času Prodavač rozrostl z jednočlenného projektu na plnohodnotnou kapelu. A teď konečně přišla velká deska na vinylu. Čekání se vyplatilo.
Při poslechu Malých rájů se dá jen těžko ubránit myšlenkám na Sporto, v Prodavačovi působí i bubeník Kluk, šedá eminence Peklo, ale především napůl šeptaný Šamponův vokál je jasné pojítko a kopyrajt. Zvuk i celkový výraz Malých rájů je ale sevřenější, intimnější. Tam, kde se Sporto v náznacích vydávali do hlučnějších krajin nebo tvrdší elektroniky, Prodavač si k vytvoření pohlcující nálady vystačí s přesnými bicími, hutným basovým podkladem, oblačnou kytarou a synťákem jako ozvěnou osmdesátek. Slovo pop už dávno není sprostá nadávka. Zvuk je bohatší a prostorovější než na EP Duchové, nejde o žádné prozkoumávání nových zvukových končin, všechno pracuje v zájmu silného vyznění písní.
Co se jednotlivých písní týče, všechny spojuje podobná nálada a každá zatíná rýhu přímo do srdce. Stejně jako z hudby i z textů sálá skromnost, intimnost a umírněnost, což neznamená strnulost a rezignaci. Osobní melancholie a vzpomínky organicky přerůstají do obecnějších témat: „Sorry, že málo mluvim, šetřim slova, hlídám si den, kdy je budu ještě potřebovat. Vážím si lidí, který uměj zas a znova udělat kompromis, kus sebe obětovat.“
Jestliže se EP Duchové otevřeně inspirovalo prostředím maloměsta, kde se všichni setkávají jen v zakouřené herně nebo nad mrazákem v supermarketu, z Malých rájů vyvěrá především pocit, že ve stínu těch stejných omšelých paneláků žijeme my všichni a „na svět se díváme skrz televizi, barevný obrázky jsou lepší než sny, a všichni nadáváme na krizi, přitom sami žijem tu, co nikdy nezmizí“. Šampon jako by tušil, že tváří v tvář malým poměrům vypadají velkohubý řeči a teatrální gesta vždycky trochu směšně. Ale pořád jsou tady zásady, ze kterých se neuhýbá za žádnou cenu... V únoru je asi ještě brzo mluvit o desce roku, nebo ne?
Prodavač – Malý ráje (Starcastic / Deadred Records, 2014)
http://prodavacovo.cz
Jiří V. Matýsek 23.07.2022
Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.