Hledání černého diamantu (Colours of Ostrava 2022)

V rozhovorech pro velké deníky slibuje ředitelka Colours of Ostrava Zlata Holušová nejlepší ročník v historii, já zatím nedokážu říct, jestli to tak bude. Ale už mnohokrát mi zachránily dobrý ročník malé scény. Můžeme?

Jdu už na SuRealistas ve čtyři. Představte si tři Argentice, pět Italů, perkuse, saxofon i trombón, spoustu cinkrlátek a kombinaci brazilské tropicalie s jižanskými rytmy v jednom. Tahle banda, to byla rozkošná volba, welcome drink s paraplíčkem a nefalšovanou příchutí léta. V rozhovoru pro Ostravan.cz popsal zpěvák, kytarista a ukulelista Jeremías Cornejo svůj hudební obřad následovně: „Snažíme se zahnat starosti a prostoru, kde hrajeme, se snažíme dát pozitivní vibrace a předat mu určité poselství. Zkrátka chceme změnit energii místa.” To se povedlo. A později odpoledne na to hezky nasedal lucemburský R&B host Edsun. Zpěvák a tanečník svérázné image také pracuje s energií publika. V bílé volánkové sukni a rozhalené košili mávající duhovou vlajkou rozhodně strhl nakažlivým entuziasmem a atraktivní choreografií, pro kterou si často vyskočil na přidaný piedestal na pódiu. Je velmi činorodý, angažovaný, nedávno vypustil Rocklab Pop-up Session. A hudebně nejde o nic poplatného - naopak, aranže jsou často tak hutné a vrstvené, že jsem se v nich pod podiem trochu ztrácela. Reminiscence „jacksonovského” odkazu jsou ale velmi zdařilé a přitažlivé. „Follow.“

Mnoho z dalších jmen bude letos rychle zapomenuto. Středoproudý program dvou hlavních scén se točí kolem hry na hity a některé z kytarovek jsou pod mé rozlišovací schopnosti. Modest Mouse prominou, ale i těm jsem dala jen tři písně. A vyzkoušela jsem si to také na Samu Ryderovi - ano, je to vynikající zpěvák s obdivuhodným rozsahem, jenže v tuctovém balení. Hned na start vypálil svůj nejlepší track a čím déle zpíval, tím více jsem přemýšlela, jestli se mám čeho chytit nebo se přesouvám. V areálu jsem jen za první den nakonec nachodila přes 20 000 kroků, abych našla skutečný klenot. A našla jsem.

V paměti a playlistu si chci napořád uchovat Squid. Černý diamant letošního ročníku. Jen se tím sama chytám do pasti - na dotaz, co hrají, neexistuje snadná odpověď. Wikipedie tvrdí, že postpunk, já bych asi popisovala tucet dalších žánrů. Koncert se vyvíjel od minimalistických klávesových ploch s tichými kytarovými vyhrávkami přes grunge až po postrocková deliria. Stejně tak bubeník a zpěvák Ollie Judge přecházel od ledabylosti až po čirý řev. Bojovali všemi prostředky, které měli. A že jich bylo! Na zpěv byli tři, basák měnil několikrát hlavní nástroj za trubku, klávesista třeba za triangl. V hlubokém pohroužení jsem ztrácela pojem o čase. Nepovšimla jsem si slok nebo refrénů, jen četných proměn razance a rytmu, často opakovaně v jediné skladbě. Vybavil se mi Nolanův film Tenet a hláška o tom, že tenhle boj a příběh není pro ty, co nejsou schopni přestat myslet v lineárním čase.

fotogalerie z festivalu najdete tady

Mimochodem v areálu je nová budova, v té Craft Beer centrum a Reflex Stage a na té letos dokonce čtyři tajné koncerty, jeden na každý den. Středeční patřil kapele Úspěch, která hrála svoje věci v původní, peprné podobě. Další šanci máte dnes a zítra ve 21:30, prostor je ale, byť dvoupatrový, nevelký. Najdete ho hned naproti hlavní scéně a pokud se vám nechce procházet robustní program Meltingpotu, i tady jsou zajímavé diskuze, mj. s Beatou Hlavenkovou, Jiřím Burianem, Markétou Irglovou nebo architektem Josefem Pleskotem.