Nejlepší texty Full Moonu 2025: „Tolik svobody, kolik chceš" (Adéla)

Když se s Adélou večer setkáváme v hotelovém baru, je to v danou chvíli už její pátý rozhovor a druhý den jich v rámci krátké návštěvy Prahy zvládne ještě jednou tolik. Potom ji čeká Varšava, Berlín, Londýn, Paříž, mezitím rychle domů na Slovensko, a pak zase zpátky do Los Angeles. Intenzivní press tour doprovází její debutové EP koketující s různými popovými subžánry, na kterém se začínající interpretkou spolupracovala i Grimes. Když poznamenám, že takhle nabitý program zní trochu šíleně, zpěvačka jenom skromně pokrčí rameny, že je to normální. Je ale dobře vidět, jak je spokojená, že se jí roky tvrdé práce začínají vyplácet. Navíc v takové podobě, jakou chce ona sama.

Že bude jako sólová umělkyně vydávat syrové elektronické tracky o pomstě nebo natáčet videoklipy, ke kterým vytváří intenzivní smyslné choreografie, je pro ni malé vítězství. Jednadvacetiletá rodačka z Bratislavy poprvé zkoušela dosáhnout úspěchu na popové scéně v roce 2023 účastí v reality show The Debut: Dream Academy. Za tou stáli korejský label Hybe a americký Geffen, kteří chtěli po úspěchu k-popových senzací vytvořit stejnou skupinu, ale spojit v ní umělkyně z celého světa. Na konci mnohaměsíčního martyria vznikla skupina Katseye, která své debutové EP SIS (Soft Is Strong) vydala loni.

Adélu do finální dvacítky vybrali z více než 120 tisíc přihlášek. „Brala jsem tehdy přes Zoom hodiny zpěvu u učitelky, která učila i Olivii Rodrigo. Sledovala Interscope a viděla, že sdílí tenhle konkurz. Tak jsem poslala video, na kterém jsem zpívala Don’t You Worry Bout a Thing od Tori Kelly a vybrali mě,“ vzpomíná Adéla. V osmnácti odjela do Los Angeles, kde začal tvrdý k-popový trénink pod dohledem kamer. Na dril byla Adéla zvyklá, od jedenácti profesionálně tancovala balet, problém byl spíš v tom, že samotný koncept soutěže se postupně proměňoval a nakonec o výsledné šestici výherkyň a čerstvých členek kapely Katseye rozhodovaly hlasy diváků.

„Celý ten projekt začal jako něco trochu jiného, řekli nám, že budeme mít mnohem víc prostoru a tvůrčí volnosti. Ale postupně se to proměnilo na opravdový k-popový projekt. Jenomže já jsem umělkyně a člověk, kterému nemůžeš říkat, co má dělat. Když něco nechci dělat, je to na mně vidět, a pak se to nelíbí nikomu, ani mně,“ říká zpěvačka a vzpomíná, jak jí už na začátku trenéři říkali, že se na jejich vkus pohybuje až moc lascivně. A i při poslouchání Adéliných sólových singlů je kontrast s mnohem „čistším“ k-popem jasně slyšet. Zvlášť když později vypráví, jak zásadní pro její tvorbu bylo, když v devíti letech navštívila koncert Miley Cyrus v rámci turné k desce Bangerz, nebo mezi umělci, kteří ji ovlivnili, zmiňuje FKA Twigs a Aphexe Twina. „Teď mám tolik svobody, kolik chci, a jsem za to vděčná,“ tvrdí.

UPOZADIT EGO JAKO GRIMES

První Adélino EP by se mělo objevit brzy, možná už dokonce vyšlo, v době dokončování textu byly detaily ještě přísně utajené. Na konceptuální nahrávce ve třetí osobě zpracovává umělkyně vlastní zkušenosti, které metaforami vytáčí do stonásobné intenzity, zbizarňuje je a někdy dovádí do absurdity. Do toho do tvrdých beatů skáče z polohy do polohy a předvádí celý svůj hlasový rozsah. „Je to fantazie o holce, která se snaží prorazit a všech jejích niterných procesech během toho. Taky jsem si tím prošla, ale tady je to dovedené do extrému,“ vysvětluje Adéla. Díky tomu může zpívat třeba o tom, jak se nevěrnému příteli pomstí tím, že zabije jeho bokovku. „Vychází to určitě z reálné zkušenosti. Ale kdybych to opravdu udělala, neřeknu to v rozhovoru,“ směje se.

Machine Girl se zaměřuje na to, jak horní patra hudebního průmyslu využívají talent lidí pod nimi, Sex on the Beat je zase o tom, jak stejné odvětví využívá ženskou sexualitu jako marketingový nástroj, aniž by s ní samy umělkyně mohly samy zacházet a ovlivňovat výsledek. Adéla v tracku zkoumá, jak by vypadalo, kdyby se tyto role obrátily. I tady hledá, jak daleko může v tvorbě zajít se svou prezentací a jak syrově autentická může a hlavně chce být. „Nemyslím si, že něco může být úplně pravdivé. I tak mě pravdomluvnost vždycky bavila nejvíc,“ zamýšlí se Adéla, „Zajímá mě hranice komfortní zóny lidí, baví mě ji zkoumat a posouvat. Zatím každá moje písnička rozvířila diskusi, buď lidi pohoršila, nebo z ní byli nadšení.“

SPRÁVNÝ ČAS, SPRÁVNÝ SINGL

The Debut: Dream Academy pro Adélu skončil vyhozením už v prvním kole a tak najednou přišlo zpomalení. „Když jsem vypadla, neměla jsem žádné kontakty, se kterými bych mohla pracovat, protože všichni dál dělali na show. Musela jsem si najít jiné kamarády umělce a začala jsem psát texty pro ostatní, abych se poznala s producenty, se kterými bych pak chtěla dělat na vlastní hudbě,“ popisuje Adéla začátky života v LA mimo komunitu Katseye v konstantním obležení kamer, trenérů, manažerů, koučů a hlavně ostatních soutěžících. Postupně si našla dvorního producenta Liama Benayona a po krátkém intermezzu, kdy koketovala s indie rockem, loni na podzim vydala první singl.

V té době zveřejnil Netflix dokumentární sérii Pop Star Academy: Katseye, která mapovala, jak se samotná reality show natáčela. Osm dílů nabízelo pohled do zákulisí celého procesu a Adéla dostala relativně hodně prostoru, i když její působení vyvolávalo spíš rozpolcené reakce. Díky dobrému timingu měla v ruce ideální nástroj k propagaci vlastní tvorby. „Věděla jsem, že tam budu působit jako kontroverzní postava a budu na sobě mít hodně pozornosti. Chtěla jsem jí využít,“ vysvětluje Adéla, i když dodává, že ji množství negativních reakcí a drsné první setkání se slávou zaskočilo, „Ale rozhodla jsem se pohrát si s tím a udělat si z toho legraci. Vlastně mě inspirovalo, jak snadné je zmanipulovat davy lidí.“ Kritické komentáře na svoje vystupování v show teď využívá k promu singlů v tiktokových videích a reelskách. Navíc jako účastnice z malé země z východní Evropy stejně neměla v soutěži založené na hlasování fanoušků, kteří automaticky dávali přednost účastnicím ze svojí země, moc velkou šanci. „Ale kdybych dostala na výběr být tam, kde jsem a projít si vším znova, nebo tu nebýt, projdu si tím znova i desetkrát. Tohle jsem chtěla celý život,“ krčí rameny.

Účast v soutěži i prokopávání vlastní cesty k nahrávání je pro ni nakonec jen další krůček k etablovaní na hudební scéně a další dílek do bohaté (a trochu zastrašující) sbírky zkušeností. Kromě Slovenska, kam se různě vrací, žila jako malá v Moskvě, v pubertě pak kvůli baletní kariéře v Londýně a Vídni. V podstatě u každého tématu, o kterém se s Adélou bavíme, je zřejmé, že je sebevědomá a ambiciózní, a to určuje, jak nad vším, co dělá, přemýšlí. Už v osmi letech sama učila anglicky, aby se dokázala proslavit i v zahraničí, a nábožně konzumovala americkou kulturu, aby se mohla stát její součástí. „Tím, jaký neobvyklý život jsem vedla, mám unikátní pohled na svět. I obyčejná zkušenost je po zpracování mým mozkem bizarní,“ říká. A věří, že v tom je její síla.