Bratislavský přelud (Sharpe 2026)
Když jsme loni přejížděli hranice, bylo to jako vpadnout do bojové zóny. Náměstí plnily demonstrace na podporu neziskových organizací a ministryně Šimkovičová zasazovala svobodné kultuře jednu ránu za druhou.
Konec letargie (Deadletter)
„Moc jim to neulehčili,” slyším na schodech z podzemí Café V lese na adresu právě dohrávajících Vellocet Roll.
Za hranice běžného (These New Puritans)
Nikdy jsem moc nerozuměl, jak lidi mohou propadnout různým prorokům a jejich kázáním, při pohledu na Jacka Barnetta jsem ale chápat začal.
Banger za bangerem a batoh před dveřmi klubu (Fvlcrvm)
„Teď přijde Adam,“ ozvalo se vedle mě v očekávání frontmana Berlin Manson.
Detaily budujou celek (Moody Moon Noize 2025)
Na první pohled obyčejné město se změnilo v neobyčejnou scenérii výjimečné hudby. Organizátoři prostě vědí, kde se skrývá magie.
Potřeba jít vpřed (Pohoda 2025)
Jedinečnost pohody je neoddiskutovatelná, jako by bylo cool nebýt úplně cool. Tuhle energii na jiném festivalu nezažijete.
I love you, Pohodo (Pohoda 2025)
Fontaines D.C. od prvních sekund ukazují, proč jsou momentálně jednou z největších koncertních kapel, kterou by měl chtít do line-upu každý festival.
Srdce pookřávají (Pohoda 2025)
Předpověď a program nabádá k optimismu, náhrada v podobě Damona Albarna a Africa Express přináší naději, kterou nejen Slovensko potřebuje.
Mimo čas a prostor? (Sharpe 2025)
Navzdory tíživému slovenskému kontextu je místem, kde je stále možné věřit v sílu kultury utvářet budoucnost, ve které nebude potřeba bojovat každý den o její holé přežití.
Kouzlo nehybného měsíce (Warhaus)
Večer ve vyprodané Arše+ byl ale důkazem, že belgický zpěvák je především vypravěč, kterému byste dokázali viset na rtech celou noc.
Rychlé a silné obejmutí (Bariel AV)
Během loňského roku hned několik kapel, se kterými jsem dělal rozhovor, naráželo na význam komunity. V lecčem nadužívaný pojem, ale...
Co to všechno stojí (Anki)
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního roku.
Až na krev (Dušan Vlk)
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Temné prapory unavených těl (Lunchmeat Festival 2024)
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Poměry techna a pisoárové rubriky (Lunchmeat Festival 2024)
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Experimenty v času a prostoru (Moody Moon Noize 2024)
Není tajemstvím, že na Moody Moon Noize hrají prostory stejně významnou roli jako to, co se v nich odehrává. „Kdybych neměl fotky, nevěřil bych, že se to stalo.“ My taky.
Ustát nakloněnou rovinu (Pop Messe 2024)
Pop Messe po roce zažilo další, tentokrát naštěstí neimprovizovaný přesun přes Brno a v areálu přiléhajícímu k výstavišti nachystalo svou vylepšenou podobu.
Všechno ještě není ztracené (Colours of Ostrava 2024)
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.