

Pokoj v duši (Colours of Ostrava 2025)
Jaké návyky a postoje podporují hluboké a naplněné vztahy a proč je někdy těžší milovat než pracovat? Barvy.


Jaké návyky a postoje podporují hluboké a naplněné vztahy a proč je někdy těžší milovat než pracovat? Barvy.


První dva dny to byla zahřívací párty a festival oficiálně odstartoval až v pátek. Takový pocit člověka obklopil, když scházel k hlavní stagei na set Álvara Solera.



Kolik mladých lidí se účastní letošních Colours, ukazuje koncert Calina na hlavní stagi, sotva čtvrtina hřiště. Patnáct hodin.



App CoO: Hledá se kost do 40! Zapiš se do registru dárců kostní dřeně. S věkem se mění priority. I formulace.



Ale ze všeho nejvíc si přeju, aby festival zůstal věrný své původní koncepci a ustál všechny změny.


Na Colours mě vždycky baví sledovat, co si kdo dovolí, když za sebou nemá desítky koncertů.


Hned v poledne jsem se vypravila na ostrov. Cesta vedla skrze hromadnou meditaci určenou hlasem Miroslava Krobota.






Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita přátel.



„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.



Vybaluju festivalový batoh a najednou mám pocit, že bych zvládla i den dva navíc. Vždyť včerejšek, plný setkání, sborů, Marie Satti a Tindersticks ještě nedozněl. Chci pokračování.



Chill, experimental, soulová show - přes dlouhé proluky mám nakonec hlavu plnou roztodivných dojmů, plné uši i potěšenou duši. Den třetí.



Den začal fenomenálním představením Cirk la Putyka v Gongu, končil o více než dvanáct hodin později tamtéž. Mezitím pohořela jedna princezna a excelovali Franz Ferdinand.



První den jsem nachodila přes 22 000 kroků, abych našla skutečný klenot. Autentický summer vibe, pak podvečerní vakuum.



Slzy, kolektivní radost, smutná rána a nálož dalších emocí z letošního ročníku festivalu Pohoda. Špatný zvuk? Komety letí krajinou tisíce a jedné noci.



Když pak nastoupil Woodkid s osmičkou hudebníků a přerušil několikaminutovou zvukovou ouverturu v záři tepajících červených bodovek, stačilo pár tónů hitovky Iron a bylo uvařeno.



Cybergrounds tvoří tři ajťáci s hudební minulostí v jazzu, punku a ska. Všechno, co umí, patinují elektronikou, hrají přesně, neurvale a zběsile.



Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.



Kde začít? Děsivou bouřkou, scénou v koksárenské baterii, králem diskoték nebo rovnou hlavní hvězdou Axelem Thesleffem? Ten večer měl všechno.