Stepní zpěvy Huun-Huur-Tu

Tuva není zrovna turisticky zajímavou oblastí. Stát dvakrát větší než Česká republika, ve kterém ale žije jen kolem tři sta tisíc obyvatel a mnohonásobně vyšší počet ovcí, koz a koní asi nebude nejzábavnějším místem k trávení letní dovolené. Má však co nabídnout. Najdete tu horké léčivé prameny, velkou koncentraci šamanů, okouzlující přírodu a zpěváky tradičního hrdelního zpěvu khoomei. Mezi přední interprety patří právě Huun-Huur-Tu, personálně spjatí i s rockovějšími Yat-Kha, české publikum však dobře zná i sousední Altai-Kai.

Khoomei či köömei je speciální vokální technikou, umožňující zpěvákům značně rozšířit svůj pěvecký rejstřík, a rozeznít tak své hrdlo i třemi tóny najednou. Huun-Huur-Tu používají nejen tento prastarý způsob, ale také se specializují na stovky let staré písně z tuvinské oblasti. Když na kapelu upozornil slavný fyzik Richard Feynman svého kamaráda, etnografa Teda Levina, asi netušil, že právě díky němu budou jednou Huun-Huur-Tu nahrávat s Frankem Zappou, Ry Cooderem, The Chieftains, Kronos Quartetem či Hazmat Modine. Pastevci ze stepí nepřestávají svým uměním ohromovat hudební svět, nebylo tedy divu, že čtveřice mužů přilákala do pražského divadla U Hasičů velký počet fanoušků.

Večer zahájila dle zvyklostí Huun-Huur-Tu tuvinská modlitba, která vykouzlila téměř chrámovou atmosféru. Hrdelní zpěv z kolébky mnoha národů opěvoval dávné hrdiny i krásu tuvinských princezen za doprovodu téměř primitivních nástrojů. Mohlo by se zdát, že hrdelní hlas může být jen drsný a tvrdý, opak je ale pravdou. Kdo zavřel oči, uslyšel zpěv ptáků, dusot koní, ševelení větru či něžná slova muže vyprávějící o půvabech ženy i své země. Tuvinci totiž věří, že příroda je obývána duchy, se kterými je možno komunikovat, právě pomocí khoomei.

Jiní mohli obdivovat bohatá roucha muzikantů i nejrůznější exotické nástroje. Od dvoustrunného igilu přes čtyřstrunný byzaanchi až po brumli připomínající khomus. Některé kusy byly potažené hadí kůží, jiné zdobeny vyřezávanými koňskými hlavami. Ostatně koně jsou neodmyslitelnou součástí života v Tuvě, neboť železnice nebyla stále zavedena. Huun-Huur-Tu proto ořům věnovala i název své první desky 60 Horses in My Herd. Zazněla také píšťala či koňská kopyta a naleštěná kytara pak působila mezi domácky vyrobenými instrumenty téměř nepatřičně.

Když se po šesti písních zvedli a potlesk stále neustával, pobavil a upokojil sál frontman Sayan Bapa slovy: „My jsme si asi nerozuměli. Za deset, patnáct minut jsme zpět, přestávka.“ Druhou část večera uvedla píseň Altai Sayan Tandy Uula a my pluli po Jeniseji, cválali po mongolských stepích a slyšeli tlukot milujících srdcí v podání bubnu Alexeje Saryglara. Aplaus ve stoje ještě vrátil zpěváky zpět na poslední skladbu a dlouho neutichal ani po jejím doznění. Nadšení návštěvníci pak ještě notnou chvíli okupovali stůl s prodejem desek a DVD.

Málokterý hudební styl baví i po tisíci letech, khoomei si ale dokázal udržet pozici i v jednadvacátém století. U Huun-Huur-Tu zkrátka platí – v jednoduchosti je krása.