8 GB tvrdýho porna v Industra STAGE

„Mám čas v úterý a ve čtvrtek.“ „Takže v pátek v osm.“

Nová ambiciózní brněnská divadelní platforma Industra STAGE hostila 25. 2. představení 8 GB tvrdýho porna Divadla Letí z Prahy. Přestože je Industra, jak se říká, lehce z ruky, člověk musí podniknout cestu „za zrcadlo“ a riskuje svět na ruby, hlediště se zcela zaplnilo.

Hra mladého australského autora Declana Greena s provokativním názvem 8 GB tvrdýho porna je intimní zpovědí postav, kterým v cestě za štěstím stojí neochota sdílet své myšlenky a pocity s ostatními. Autora k napsání textu inspirovaly příspěvky osamělých lidí na internetových zpovědnicích, na jejichž základě vytvořil osudy jedné dvojice.

Inscenace v režii Petra Haška zdůrazňuje především humornou stránku hry. Režisér přivádí na scénu dvě postavy, obyčejné lidi dneška zavřené ve svých 2+kk krabičkách, neschopné je opustit, spoutané ve svém stereotypním životě. Lidi, kteří se pro jistotu ani nepokusí otevřít se někomu druhému. Jen sami před sebou jsou někdy upřímní. On (Petr Vaněk) má ženu (co se dlouho do noci dívá na televizi, jí domácí těstoviny, pije červené víno, sní o bělavých útesech Sicílie) a v počítači má složku až po okraj napěchovanou tvrdým pornem. Ona (Anna Polívková) má dvě děti, dluhy a velký strach především z bývalého manžela.

Scénografie tvořená otočnou kostkou rozdělenou na dvě části vytváří svět individualit uzavřených v malém stísněném prostoru. Kostka představuje dvě malé koupelny – modrou a červenou, intimní prostory, kde jsme každý nahý, každý sám sebou. (Při scéně v restauraci sedí herci místo židlí na záchodech.)

Potkají se na sociální síti, nejsou k sobě upřímní. Potkají se osobně, jsou v rozpacích, nemají si o čem povídat. Nerozumí si, míjejí se a jí pořád hlasitě zvoní telefon. Ona a On, každý má svůj život, své problémy. Už jen vyjít ven z bytu je stojí značné úsilí, pak se nedej bože potkat a pokusit se něco sdílet, třeba jen okamžik, spíš trapnou chvíli. A pak radši honem pryč, zase zpátky, do svého bezpečného hygienického úkrytu. Kde můžeme být sami, sami sebou a sledovat třeba další a další GB tvrdýho porna. Jít sami spát vedle někoho, koho dobře známe, ráno se probudit a roztočit celý ten kolotoč „nanovo“. Pak se mu zhroutí život a nemá kam jít. Jde k ní. Ona ho nevyhodí. Žijí spolu a není jim to příjemné. Zvyknou si, ale šťastný konec se nekoná.

Anna Polívková ani Petr Vaněk sice úplně neodpovídají autorovým požadavkům neatraktivity a tloušťky. Vaněk však hraje frustrovaného muže závislého na sledování porna civilně a mírně odměřeně, Polívková se stylizuje do role outsiderky, co to neumí s muži.

Inscenace Divadla Letí je vtipná, místy až bolestně upřímná. Díky střihové stavbě je svižná, barokní hudba tvoří dramatický rámec k jednotlivým scénám. Zobrazuje zábavnou formou nezábavnou realitu mnohých.