A když se nám bude líbit... (Stick Men)

Ústecký festival má tradici a své stálé diváky. V sobotu dorazilo hodně lidí, až klimatizace nestíhala. Stick Men byli hlavními hvězdami už 20. ročníku Jazz and Blues festivalu a propagovali nové album Prog Noir.

Osobně bych si raději ke Stick Men dal něco z páteční trojice českých kapel, takto jsme Scott Henderson Trio (místy nářez, jinak docela nuda) tak nějak přečkali a Stan Webb`s Chicken Shack (bezkrabičkovou jazzovou kytaru opravdu nee) vydrželi jen začátek setu. Ostatně to byl i původní plán = jedeme na Stick Men, a když se nám bude líbit zbytek, tak se zdržíme.

Progrockové trio Stick Men tvoří Tony Levin (zpěv, Chapman Stick), Pat Mastelotto (bicí), Markus Reuter (touch guitar). Viděl jsem je potřetí a mohu říci, že po dvou setkání v Lucerna Music Baru mi to ústecké vystoupení přišlo rozhodně nejlepší. Hudebně a překvapivě i zvukově, i když bylo s ohledem na festivalový čas poněkud kratší. Radost z vydání nové, velmi povedené desky, výtečná aktuální forma spojená s virtuozitou a rozehranost i sehranost z předchozích koncertů Stick Men a King Crimson - to byla kombinace, která přispěla ke skvělému večeru. A to jsem si říkal, že mě po záříjovém koncertu King Crimson už nic nemůže překvapit.

Na obou předchozích koncertech si Stick Men hodně vypomáhali skladbami z tvorby King Crimson, tentokrát pouze Sartori in Tangier (z alba Beat) a Level V (z The Power to Believe), ve zbylé části setu se spolehli na vlastní věci: z čerstvého alba skladby Plutonium, Schattenhaft nebo titulní Prog Noir, ze starších třeba Cusp. Na své si přišly i oči, nejen muzikanty musely zaujmout výkony jednotlivých hráčů - bubeník hraje téměř poslepu a s hráči na stick, resp. touch guitar se v našich krajích často nepotkáte.