Aerodrome 2016: Bring me the KoRn

Festival Aerodrome k nám pravidelně přiváží hvězdy rockové a metalové scény. V minulých letech to byli System of a Down, Metallica nebo Avenged Sevenfold, letos se největším lákadlem stali KoRn a Bring Me the Horizon. Zbylé tři kapely zpestřily pětichodové menu třemi variacemi punku.

Otevírali Zebrahead, pod jejichž diktátem nesmělo být publikum chvíli v klidu a první circle pity, které provázely celý večer, se začaly roztáčet už chvíli po čtvrté. Druzí Bad Religion jsou sice legendy, ale na věku někdy záleží, tentokrát byli jen nostalgickou ozdobou festivalu a náhodného posluchače by koncert nezaujal. Billy Talent v holešovické aréně odehráli před 5 lety skvělý koncert. Téměř identický koncert odehráli i letos. Těch pár nových písní setlistu slušelo (Viking Death March se stalo novou hymnou) i Kowalewiczova emotivní a burcující řeč o teroru v Orlandu byla namístě, chtělo by to ale přestat recyklovat a začít stavět na méně známých skladbách.

Mladí vpřed, starší dozadu. Tolik k publiku Bring Me the Horizon (na KoRny se to otočilo). Ztráta fanoušků kvůli neodpustitelnému odklonu k mainstreamu kapelu nemusí mrzet, protože i tak dokázala zhypnotizovat celou arénu. Recept byl následující: snadno zapamatovatelná hesla hymnických refrénů („We’re going nowhere“), matematicky přesná hra, světelná show a každá emoce vyhrocená až do vesmíru. Je úplně jedno, že BMTH vyměkli a že za sebe chvílemi nechávají zpívat samply. Člověk jim to v zajetí dvojšlapky, boostu a řevu prostě sežere.

K vystoupení KoRnů téměř není co říct, zakladatel nu-metalu je pouze jeden. Kapela přijela skvěle připravená a podařilo se jí vytvořit dokonalý zvuk. Jonathan Davis si všechny hlasové polohy dával s přehledem, ale důležitá byla celá kapela – KoRn nejsou one man show. Nechybělo bubenické sólo, ani dudy. Veškerý vizuál představovala jen plachta s nápisem KoRn, ale minimalistické pojetí nevadilo. Zaznělo vše očekávané, jen songům z alba The Path of Totality se kapela vyhnula.

Srovnání obou hvězd je nemístné. Každá jde k posluchačům z jiného konce, KoRn ne tak napřímo – a je možné, že si díky tomu udrží příznivce déle než BMTH. Výsledky však mají obě kapely podobné. Zpocená těla, hukot v hlavě a orgastický pocit uspokojení. Lysohlávky si strčte někam, radši si poslechněte Freak on a Leash.