Agnes Obel čarovala s tichem

Po poslední loňské Femme fatale Ane Brun, která nám ukázala, jak se dělá tichá muzika s velkou kapelou, přichází letos Agnes Obel, aby předvedla, že ve třech to není o nic horší. A přivezla si i parádní předkapelu.

Kanaďanka Erin Lang, vystupující pod značkou Feral & Stray, dokázala jen s kytarou, autoharfou a hlasem zmrazit celý sál. Tenký led sekaly jen závěrky fotoaparátů, které byly jako údery sekerou. (A to fotografové stáli až úplně vzadu za sedícími posluchači.) Z ovací bylo jasné, že jsem nebyl nadšen sám. Tak dobře zvolenou předkapelu jsem snad ještě nezažil. Zasloužila by víc prostoru než jen půl hodiny.

Agnes Obel nastoupila na spoře nasvícenou scénu za doprovodu violoncelistky Anne Müller a houslistky Miky Posen. Bez velkých proslovů zahájily koncert instrumentální písní Louretta z první desky a pokračovaly titulní Philharmonics. Tóny klavíru padaly do ticha sálu jako kapky z tajících rampouchů. Akustika byla parádní a nikdo v sále ani nedutal, aby posvátné ticho nenarušil. To protrhla až dánská krasavice, když uvedla další píseň Beast, a s úsměvem dodala, že je o jejím příteli. Pak už přišla na řadu nová deska a skladba Fuel to Fire: "Piano je moc pěkné, ale už zažilo lepší časy," okomentovala stav místního nástroje, prý trochu jako spinet, ovšem všechno znělo dokonale jako na desce. Jako na desce ale nebyla následující On Powdered Ground, která parádně vygradovala a byl to nářez, tedy "komorní nářez". Zklidnění přišlo s instrumentální Chord Left, která otevírá novou desku, a s titulní skladbou Aventine. Před ní si Agnes musela vypůjčit z publika šály, aby jimi vycpala piano.

Před instrumentálkou Wallflower podotkla, že je to jedna z jejích nejstarších a vznikla na střední škole na grafitti pokresleném pianu v jídelně. Z ní přešla plynule na svůj největší hit Riverside a potlesk nebral konce. Následovala série nových písní, které byly nahrané ve stejně střídmých aranžmá, jako jsou prezentovány naživo. Staré písně mezi novinky zapadaly bez problémů, i když první deska byla nástrojově bohatší a často byla slyšet i kytara. Koncert zakončila vyšponovaná hitovka The Curse, u níž naskakovala husí kůže, na přídavek Brother Sparrow se s kytarou připojila i Erin Lang a Anne Müller vyměnila violoncello za akustiku. Následovala ještě milá Just So a loučení.

Do desáté ale zbývalo pět minut a nadšení fanoušci si vyprosili ještě poslední přídavek. Agnes pouze sama za pianem spustila Smoke & Mirrors tak, že kdyby hrála ještě déle, nikdo by si nemohl stěžovat na překročení povolených decibelů. Vše bylo tišeji než tiše, a přitom tolik energie… Agnes Obel umí čarovat.